Sport nás baví, bavte se s námi.: Pražská stovka

Bylo nebylo, za devatero běžeckými botami a devatero běžeckými elasťáky… Tam byl tak trochu jinej svět. Svět pár nadšenců, který už dvacátým čtvrtým rokem servírují nevšední zážitky v podobě Pražské stovky.

A jaké je menu?

Je to zvláštní, nevaří michelinskej kuchař, meníčko nestojí jako týdenní jídlo pro celou rodinu a přesto je to pecka. I tak to má jednu chybku. Přejíte se toho že už vám to leze krkem, ušima, nosem a někomu i zpátky pusou, ale pořád si chcete přidat, pořád chcete víc. Jak to? Asi tajná přísada šéfkuchaře, nebo mentální porucha strávníků. Ať je to jak je to, už podruhé jsme se stali odhodlanými strávníky, kteří se postavili na startovní čáru s cílem vylízat talíř do čista!

No a po zdlouhavém intru konečně k věci. Je pátek 24:00, my stojíme ve Světlý nad Sázavou, posloucháme úvodní řeč šéfkuchaře a čekáme až to vypukne. Panuje zvláštní napětí, v hlavě to šrotuje, kolem stojí spousta známých AR závodníků (asi i běžců, ty ale neznám), já se rozhlížím a nevím. Nevím čeho je ve mně víc, jestli výčitků a strachu, nebo napětí a odhodlání.

Padne výstřel a my běžíme. Někdy je to lesem, někdy po louce, někdy je to cestou, někdy mimo ni a tak dále.

Rád bych pokračoval popisem trati, co jsem kdy jedl, kdy jsem šel na záchod, jaká byla trať a kdy jsem měl největší chuť se na to vybodnout. Kdo mě ale zná, ví, že na tyhle věci já nejsem. Já jsem šel na tenhle závod ze tří důvodů:

a) Uspokojit sportovcovo EGO – to se povedlo. Prostě jsem potřeboval zažít ten pocit, kdy doběhnu do cíle, sednu si, poplácám se po ramenou a řeknu si jakej jsem borec, že jsem konečně uběhl poctivou stomílovku.

b) Vyčistit si hlavu – prostě vypnout. Běžet a přemýšlet jen nad tím co chci, nebo kdy se najím, vyspím, nebo schovám do tepla.

c) Zažít nevídané – taky splněno. Možná se to zdá jako nemožný. Živě vidím, jak kroutíte očima a říkáte si, jestli jsem se nezbláznil. Co na tom je zajímavýho? Prostě pořád běží, většinu ve tmě, to musí být děsná nuda. Opak je pravdou, zážitků je spousta a dost hlubokejch.

Jak je vidět, trati příliš pozornosti nevěnuju. Před startem si zjistím odkud se běží (Světlá nad Sázavou), kudy se běží (posázaví) a kam se běží (do Prahy). Jak to bude dlouhý (170 km) a jak často budou občerstvovačky (15 – 25 km). Odhadnu čas (na nedělní snídani v cíli) a hotovo. Víc nepotřebuju.

Tady totiž platí: "Kdo nezažil, nepochopí."

Nerad bych, aby tohle moudro vyznělo naprázdno, naopak. Rád bych aby ve vás vzbudilo zvědavost a nasadilo vám brouka do hlavy. Jen pro upřesnění, na takových závodech bývají i kratší doprovodné trasy, na kterých se dá zažít taky spousta zábavy.