úterý 27. června 2017

Liberečák

Na úvod zklamu všechny příznivce poctivého libereckého párku. Vím, že je název lehce matoucí, ale bohužel jsme se neúčastnili žádné gastronomické akce, ale akce sportovní. Jednalo se o Liberecký survival, který nám tak nějak přirostl k srdci a proto se na něj každý rok rádi vracíme.

Vše začalo páteční večerní etapou, která po pár hodinách spánku a snídani přešla v etapu denní. Páteční start byl přesně ve 22:16. Na start jsme přijeli včas a ještě jsme dvě minuty čekali. Nevídané. V sobotu se k našemu překvapení včasný příchod opakoval a nic nebránilo tomu, abychom v 9:00 skočili do koupaliště v Českém Dubu.

Pátek – turistická část
Asi se projevila vygradovaná lenost, nebo netrénovanost, nebo se to spojilo. Přesnou příčinu nevíme, prostě jsme se nemohli dostat z výletního tempa.

Městský orienťák – soupeři proběhli město, sesbírali všechny kontroly a rychle pokračovali dál. My jsme s rozvahou klusali, kochali se a soustředili se, abychom nezabloudili. Jako důkaz naprosté marnosti nás nerozhodilo ani to, když jsme nemohli utéct dámské dvojici a před trapasem společného doběhu nás zachránila až křižovatka, kde jsme zvolili každej jinou cestu.

Kolo – cílem bylo sesbírat co nejvíce kontrol a k tomu se zastavit na bruslích a koloběžkách. Zdrceni úvodním neúspěchem jsme se nemohli dostat do tempa. Ale abych nám nekřivdil, místo dámské dvojice se tentokrát nemůžeme zbavit dvojice MIXové (muž + žena).

Koloběžky – jo, to byla velká zrada. Už nebojujeme se soupeři, ale s technikou. Matěj po pár minutách skuhrá, že má měkký kola. Přemýšlím, co bude větší zlo, jestli poslouchat celou cestu, že jsem mu vybral špatnou koloběžku a že mu to nejede, nebo se vrátit, koloběžku vyměnit a dát soupeřům pár minut k dobru. Druhá varianta vyhrává.

Brusle – nejsvětlejší bod této etapy. Celkem nám to jede, je vidět, že jsme to ze zimy ještě nezapomněli.

Shrnutí – na zahřátí dobré. Škoda, že do zítra zase vychladneme…

Sobota - závodní část
Plavání - je již tradicí, že se závod startuje přeplaváním koupaliště. V tomto teplém počasí to jenom vítáme.

Cyklo okruh - krátký a rychlý okruh, ve kterém musíme najít pár písmen a složit z nich slovo. To zvládáme. Akorát nás dojíždí naši hlavní soupeři. Ale co, vždyť je to teprve začátek. 

Swimatlon - nová disciplína. Něco jako biatlon, jen to není tak snadné jako v televizi. Místo nabíjení ukazováčkem se nabíjí doplaváním k bójce a zpátky. Cachtáme se méně než naši hlavní soupeři a vyrážíme s mírným náskokem.

Kolo - víme že je o co bojovat, máme malej náskok a chceme ho navýšit. Dokonce mě přijde, že i závodíme. Super, tak jsme to chtěli. Ukázalo se, že všeho moc škodí. Jedeme tak rychle, že přehlédneme odbočku a malér je na světě. Zkoušíme to napravit, a záhy dojíždíme zmiňované soupeře, kteří si v poklidu šlapou. Pro nás depresivní, pro ně víc než motivační.

Brusle - máme rychlé depo a tak jim cukáme. Je nám jasné, že je to jediná disciplína, kde máme trochu šanci. Bušíme co to jde. Přišlo mě, že má Matěj moc energie, tak jsem ho zapřáhnul. Nesmíme přece ztratit ani vteřinu.

Paddleboard - zpestření bruslařské etapy, byl cca v půlce. Vhodně zvolená disciplína, každé ochlazení vítáme. Jen nám zapomněli dát pádla, prý nám musí stačit ruce. 

Azimuťák - běh pouze podle buzoly. Pracně získané minuty byly rázem fuč. Lámeme si hlavu zadáním a borci nás dojíždí. Nakonec to riskneme a notnou dávkou štěstí etapu zvládáme. Od teď ale taháme za kratší provaz. Chlapci na nás vyzráli a vyrazili chvíli před námi. 

Orienťák - máme jednu mapu a nůžky. Můžeme se rozdělit. Stříháme mapu a jdeme si každý po svých. Jedna kontrola se ztratila, minimálně zrovna když jsem ji hledal já. Sbírám alespoň ty ostatní a provinile běžím do cíle, kde už čeká nasvačenej Matěj a žene mě dál.

Kolo - opět kolo. Začínáme stíhací jízdu, o které nejsme přesvědčeni, že se setká s úspěchem.

Slanění a lezení - pohodička. Rychle slanit, potom rychle vylézt a jede se dál. 

Závěr - zbývá nám hodina času, pár kontrol a vodní disciplína. Šlapeme do toho, kontroly bereme podle plánu a lehce před pátou hodinou jsme v centru závodu. Bereme duši od traktoru, plaveme k bójce a zpět. Jsme v cíli! Super, je tam totiž pivo a guláš.

Nakonec jsme vybojovali třetí místo. Když se k tomu přidá super počasí, parádní atmosféra a příjemná únava, dá se říct, že to byl povedenej závod.

Napsal: KaReL
Fotky: FB Liberecký survival




sobota 17. června 2017

Cyklotoulky

Ani nevím, jestli má cenu o tom psát. Vždyť je to pořád to samé. Jakmile je vhodná chvíle, vezmeme brašny a kolo a vyrazíme na projížďku. Letos měla být cílem Lublaň a návštěva Filipa. Tento plán ale ztroskotal již před odjezdem a my museli vymýšlet náhradní. Nakonec jsme Lublaň vyměnili za rakouský Villach. Proč? To sami nevíme, prostě se nám tam chtělo.

Den první
Vyrazili jsme během čtvrtečního odpoledne. V prvních kilometrech nás doprovázel mistr vesmíru a neohrožený cykloturista Tomáňě. Potom co našemu tempu nestačil, se odpojil a my pokračovali sami. Jelo se krásně. Nebylo ani teplo ani zima, vítr foukal do zad a cesta byla po rovině, nebo z kopce.

Den druhý
Na programu byli stále Čechy. Nic extra se nedělo, jen bylo o poznání tepleji než předchozí den. Cesta byla celkem nudná, ale pořád bez výraznějších kopců. Poledne jsme si zpestřili prvním a zároveň posledním teplým obědem. V Telči jsme se projevili jako kulturní barbaři a náměstí vedené jako UNESCO památku jsme přejeli se slovy: „To je jako celý? Vždyť to je jen pár baráků…“ 

Den třetí
Třetí den začal překročením hranic, prvními kilometry u jižních sousedů a také prvními kopečky. Plni nadšení jsme ukrajovali kilometry, kochali se a diskutovali na možná i nemožná témata. Slunce přitvrdilo a my trpěli. Cesta nás vedla do krásných horských vesniček a my se jich nemohli nabažit. Z úžasu nás vyvedlo až uvědomění, že zítra je neděle a my musíme udělat zásoby jídla a vody až do pondělí, protože mají všechny obchody zavřeno.  K tomu se přidal fakt, že jsme za 100 kilometrů nepotkali jednou sámošku a že další větší město je až za 40 kilometrů. Nervozita stoupala. S vidinou jídla jsme šlápli do pedálů a rozjeli časovku. Snaha se vyplatila a pod heslem „Kdo nejí, nejede.“ jsme naplnili brašny po okraj a v poklidném tempu pokračovali dál. Útočiště na noc nám poskytla louka kousek od hlavní silnice a pár hejn komárů.

Den čtvrtý
Čtvrtý den jsme začali rozvážně. Bylo jasné, že nás čeká nejhezčí, ale zároveň nejtěžší etapa. Panorámata stála za to, ale museli jsme si je patřičně zasloužit. Strmé kopce bránily tlachání a poskytovaly dostatek prostoru pro přemýšlení o životě. Sluníčko nezůstalo pozadu a my se pěkně pekli. Když jsme se dostatečně nabažili hor, lesů, luk a liduprázdna, zakempovali jsme v jeskyni hned vedle silnice.

Den pátý
Pátý den měl odpočinkový charakter. Profil trasy pozvolně klesal a my jen lehce šlapali do pedálů. Těsně před Villachem jsme se vykoupali v jezeře, abychom nedělali ve městě ostudu a vyrazili za kulturou. Ve vyhřátých ulicích se nedalo vydržet, tak jsme obhlídli nádraží, abychom ráno nebloudili a vydali se hledat místo pro přespání. Plán usídlit se ve sportovním areálu za městem se ukázal jako nevhodný. Čekali jsme opuštěný areál plný laviček a přístřešků. Přístřešek jsme nenašli ani jeden, zato sportovců tam bylo víc než dost. Nakonec jsme spali na odpočívadle v úrovni horní části skokanských můstků. Místo to bylo famózní a výhled na noční oblohu a rozsvícený Villach byl nezapomenutelný.

Den šestý
To už nás čekala jen cesta domů. Budíček v obvyklý čas, rychlá snídaně a přesun na nádraží. Kupodivu jsme přijeli včas a dokonce jsme ještě čekali. Plechyho to rozhodilo natolik, že nebyl schopen dávat pozor na své věci. Toho využila bystrá kolemjdoucí, která mu sebrala pití z kola a začala utíkat. Místo pronásledování žíznivé běžkyně se Plechy rozhodl pro dobrý skutek a pití ji nechal bez boje, jen za pár sprostých slov.
Cesta byla v pohodě. Jeden přestup ve Vídni, žádné zpoždění, klimatizovaný vagon. Co víc si přát. Z Bílé Třemešné do Staré Paky byla neplánovaná výluka. S hrdostí jsme odmítli náhradní autobusovou dopravu a domů dojeli po svých. Bylo krásně a aspoň nám naskákaly kilometry do statistik. V konečném součtu to dělalo 748 km.

Napsal: KaReL

Noc první...
Noc druhá...
Noc třetí...
Noc čtvrtá...
Noc pátá...

Pár baráků...

Kdo nejí, nejede. (1)

Přechod

Bez selfíčka to nemá smysl.

Kdo nejí, nejede. (2)

Dunaj (1)


Odměna

Panorámata


Ta byla...

Kdo nejí, nejede. (3)

Cíl!!!


Dlouhá chvíle

Karl von bahnhof

Umění???

Dunaj (2)