Zkoušeli jste někdy cestovat v čase? Klidně jen tak, v myšlenkách. Pokud ne, právě máte šanci si to vyzkoušet. Pokud se to nepovede fyzicky, zkuste to aspoň v hlavě.
Jak začít? Nejlepší bude vrátit se přesně o měsíc a týden zpět. Do doby, kdy byl pátek večer, tma, lehký mrholení a ve vzduchu vanul náznak dobrodružství. Padla půl sedmá, denní šichta u konce a vy jste sedli na kolo a šlápli nejkratší cestou do Semil. Cestou jste přemejšleli jestli stihnete vlak, jestli Matěj stihne vlak a hlavně jestli bude v okolí nádraží otevřenej kebab. Na nádraží zjistíte, že Matěj nikde, do odjezdu ještě dvacet minut, místo kebabu uděláte drobnej servis kola, zjistíte že Matěj to stihne a pak už jen sedíte ve vlaku, napočítáte 48 minut od plánovaného odjezdu, hladovíte čím dál víc a pak se to konečně stane!! Vlak se rozjede! Rozjede se směrem do Liberce, kde si dáte konečně ten kebab a kupodivu bez zpoždění pokrčujete do Rynoltic. S vypětím sil neusnete, přestože hodiny ukazují už méně jak hodinu do půlnoci a jedete hledat místo pro ničím nerušený noční koma.
Místo je vybráno po pár kilometrech, postavíte tarp a plně propadnete nevědomí. Ráno snídáte za doprovodu stěžujících si houbařů lamentujících nad bolavými zády a nudou že houby nehledají ale přímo o ně zakopávají. Přes den dáte 88 km po lesních cestách, vyhlídkách i údolích. Nevynecháte u toho např. Mařenice, Naději, nejvyšší horu LUŽických hor, nebo pár kilometrů v Německu. Pak vás to ale stejně táhne směrem domů a přejedete tak ve večerních hodinách do Jizerek. První spací místo vám nevoní, druhý je obsazený, ale na potřetí to vyjde. Vaši důvěru si získá přístřešek na Kozí stezce. Večer je stručnej. Polévka, čaj, hlavní chod a dezert. Pak už jen pár kroků do spacáku a jen čekat jestli zase ráno budou prudit houbaři.
Ráno je bez houbařů, zato s cca 1 000 000 litrama rosy a celkem chladným vzduchem. Po snídani se kromě jizerskohorských dálnic kocháte taky famózní Jizerkou, spadlým mostem přes Jizeru, nebo polskýma štěrkovkama. Jakušice profrčíte v tempu a pak už jenom vyšplháte na Voseckou, teleportujete se ke Čtyřem pánům a na jedno šlápnutí sfrčíte ze Zlaťáku domů. Doma se omyjete, najíte a doufáte že se to zase co nejdřív zopakuje.
Tak co? nebylo to zas tak těžký, ne?
Kdo by chtěl mít představy ještě reálnější, může se podívat buď na fotky. Chtěl jsem sem dát i projetou trasu, ale neumím to exportovat. ;-)
Napsal: KaReL
