Valná hromada

Již druhá Valná hromada, skupiny Sport nás baví, bavte se s námi, se uskutečnila v nové klubovně na Benecku. Prvním bodem bylo opékání buřtů a probrání posledních novinek. Následovala prezentace stávajících členů a nábor nových členů, kteří svým podpisem na prezenční listině stvrdili i příslušnost do naší skupiny. Dále se další body VH prolínaly s volnou diskuzí a zábavou. Vedení skupiny zůstalo ve stejném složení, k dalším volbám dojde až za 4 roky.

Zajímavé útržky ze zápisu Valné hromady:

20:46 Zahájení - prezident vede monolog je to komedie
20:47 Nová klubovna (odsouhlasena)
20:48 Bára Č. rozbila talíř (už je nalitá)
20:51 Představení přítomných členů, jediná Lucka Ch. se představila smysluplně
20:53 Papája zvolena fotografkou skupiny
20:55 Lucka Ch. zvolena sportovním konzultantem skupiny
20:56 Má proslov, chce více společných akcí (pochválena prezidentem)
20:59 První kolo panáků, prezident pije tupláka (nalil si ho do nosu)
21:04 Zhodnocení výsledků skupiny (obstojné)
21:06 Zhodnocení šéfredaktora blogu (tragické)
21:14 Lukáš K. má poznámku k názvům článků - lepší názvy = větší sledovanost
21:16 Mladej Lampre založí Youtube kanál a bude jeho správcem
21:17 Mašina natočí dokument o skupině (ráda)
21:20 Pochvala prezidenta Kulturnímu referentovi za založení kalendáře Kulturní akce
21:22 Zhodnocení MHFF (nepublikovatelné)
21:25 Nový a jediný budoucí zdroj příjmů skupině, prezidentovy raw sušenky (jsou výborné)
21:48 Sníh nenapadl, tak jsem si udělali vlastní!
22:00 Lucka Ch. chce platit členský příspěvek (jediná)
22:10 Prezentace Kulturního referenta a prezidenta: Řešení na mužské problémy       
          Žvýkací gumy Pedro
          Chceš-li aby se ti péro zvedlo,
          žvýkej denně jedno Pedro.
          Chceš-li aby ti tvůj úd stál,
          žvýkej Pedro dál a dál.
22:18 Rozhodnutí o uspořádání vlastních závodů, nejspíše přírodní víceboj
22:20 Bára Č. nechápe funkci prezenční listiny na budoucí akce (a to je Bc.)
22:37 Prezentace Kulturního referenta a prezidenta: Tretre - osmažené prasečí předkožky (dále nepublikovatelné)
22:47 Chlastací soutěž: Alkoholici vs. Nealkoholici
22:49 Vítězí Alkoholici
23:00 Odsouhlasení vytvoření Kroniky, má na starost šéfredaktor
23:04 Odhlasováno, že Mašina bude mít dítě
23:17 Prezident ukončuje schůzi, následuje volná zábava


Všem kteří dorazili DĚKUJEME! Věříme, ve 100% na všech nadcházejících akcích.


Přátelé hor, kulturního dění v Krkonoších a sportovní nadšenci neváhejte a přidejte se k nám!

Šéfredaktor blogu PLECHY

Mistrovství Jilemnice v orientačním biatlonu

Již 3.ročník Mistrovství Jilemnice v orientačním biatlonu se uskutečnil v neděli 16.října, tradičně se startem na náměstí. Pro letošek došlo k přesunutí střelnice k atletickému oválu, kde mají mladí biatlonisté střelnici. Důvodem k přesunu bylo loňské, údajné prostřelení jednoho z oken radnice (závodník se prý špatně seřízené mířidla :-) ).

Kdo se ptá co je to orientační biatlon? Odpověď je jednoduchá startuje se s mapou v ruce a přibližně v polovině trati přibíháte na střelnici, kde si odstřílíte jednu položku vleže (za každý nesklopený terč je jedna trestná minuta) a dále pokračujete v orienťáku.

Krátké zhodnocení závodu:

Karel - Na start se postavil z naší skupiny jako poslední, prý aby mu slehlo po nedělním obědě. Nenechal se rozhodit našimi řečmi o rychlém běhu a bezchybné střelbě. Vydal se čelit své trati, kterou zvládl doběhnout v nejrychlejším čase a vše doplnil bezchybnou střelbou. A bezpochyby se stal letošním Mistrem Jilemnice v orientačním biatlonu.

Eliška - Dalo mi hodně úsilí ji přemluvit k účasti na vůbec nějakých závodech. Byl to její první orienťák i střelba ze vzduchovky na terče. S nulou na střelnici a prý i dobrým mapováním zvládla trať. Bohužel se u ní projevila, zhouba lidstva LENOST, která jí nedovolila se dostatečně fyzicky připravit. Ale účast se cenní!

Dále už není o čem moc psát další naše výsledky byly ostudné buď střelbou či orientačními schopnostmi. Ale v krátkosti:

Matěj - K údivu přijel včas na prezentaci. Jako obvykle brečel jak ho bolí nohy. Tři minely na střelnici a chyba hned na první kontrole mu nedovolili bojovat s Karlem.

Filuna - Bezchybné mapování, nepodpořené během a bohužel ani střelbou.

Plechy - Chyba u třetí kontroly, kde mě nenapadlo se podívat nad sebe na schody mě stála 4minuty a tím i celý závod. Na střelnici jsem zariskoval nakropil to tam, škoda že jsem neudržel nervy na poslední ránu.

Se smutným konstatování, že se skoro domácího závodu zúčastnili 4 členové (tvrdé jádro skupiny) a jedna sympatizantka. Zbytek týmu se ani neobtěžoval omluvit. Do příštích závodu budeme muset vymyslet nějaké sankce!

Výsledky závodu: http://www.ok-jilemnice.cz/wp-content/uploads/vysledky-mjob-2016.pdf

Fotografie (snad nějaké přibydou): https://www.zonerama.com/OK-JIL/Album/2288123

Příští týden nás čeká vrchol krosové sezony v podobě Jilemnického krosu a valné hromady (místo a datum se v nejbližší době upřesní). Věříme ve 100% účast našich členů!

PLECHY

1. místo prezident Karel

Nástřel

"V akci"

Eliška

S úsměvem jde všechno líp!

Reklama na HSK Benecko

Hoši od Bobří řeky

Filip:
Rok se s rokem sešel a já tam málem pošel (spíš chcíp :D). Tímto krátkým veršíkem by se dal chrakterizovat letošní Bobrcup z mého pohledu běžce, ale začneme pěkně od začátku.

I přes veškeré sliby sám sobě, že už na Bobru nikdy nepoběžím jsem byl opět nominován do běžeckého úseku naší štafety. Bylo to dáno především tím, že jsem kvuli zranění z léta nedokázal během přípravy udržet pádlo nebo zatočit řidítky:D. Letošní trénink na Bobra byla mizerie. Kilometrů jsem naběhal málo a ještě ke všemu pomalu. Ale co, Bobr je závod teamů a jelikož jsme v letošním ročníku měli k dispozici super kajak a zkušeného kajakáře, šel jsem do toho. Navíc letošní novinka, závodu se učastnil i náš kamarád z hor a z bíle stopy Jirka H., závodící za profiteam který bojoval o umístění v top 10.

Druhý brod - tady to ještě šlo

Předstartovní rituál byl již celkem tradiční, večer Omega, kvalitní spánek, vydatná snídaně a okolo 11 rozcvička abych byl před 12 připraven s dalšími dvěma sty kolegů na startovní čáře. Poslední minuty probíhají také tradičně za zvuků melodie z Posledního mohykána. Toho přerušuje startovní výstřel a zběsilý úprk na první brod. Ten zvládám celkem v klidu, také ten druhý je hračka. Jirka mi sice utíká už od startu, říkám si: Noco běží za profíky tak asi musí. Já si běžím své tempo a snažím se z poměrně dobrého startu vytěžit maximum. Ale zhruba na druhém kilometru dostávám od závodu tvrdou ránu, dech se krátí, nohy zpomalují, žaludek se chce proleptat břichem ven, pocit krve v ústech. Říkám si: To je konec! Ale ne Bobr se přeci nevzdává! Tak se seber vole a zkus to rozběhnout ostatním je určitě taky blbě!...No ostatním blbě nebylo, a tak se začínám propadat a předbíhá mě první žena, nakonec se chytám tak zhruba stejně silné skupinky, trochu se mi uleví a mastím si svých maximálních 4:20/km rychleji to prostě nejde. Cca v polovině je třetí brod, ten mě malinko probere, nohám se uleví a já přestávám mít v žaludku pocit podobný samurajské harakiri.

Třetí brod - tady to ještě nešlo

Druhá polovina závodu se mi běží o poznání lehčeji, nejen proto, že monotonní tempo narušil jeden kopec a seběh, ale také proto, že se každým krokem blížím blíž a blíž k cíli. Naše skupinka se rozdrobila a zůstal jsem jen já s jedním závoďákem, schovaný za ním jako Contador za Kreuzigerem běžím co to dá, nakonec už vidím poslední brod a za pekelného pozvbuzování Karla, přeskáču jako Hejnová v nejlepší formě 3 klády a předávám Matějovi ten ohlodanej klacek (rozuměj štafetový kolík). Mam hotovo, úleva, teď už jen fandit klukům.

Pofík Jiřan má hotovo

Nakonec jsem byl běžecky jen o minutku pomalejší než vloni, což beru jako úspěch vzhledem k minimální přípravě.... Ale kluci už jsem vám to řikal, pro jistotu to ještě napíšu sem, za rok už běží někdo z VÁS :D








Matěj:
Nemůžu si stěžovat, zase jsem letos uhrál to kolo. Běhna byl Filip, páč nic jinýho nemohl a Karla jsem ukecal na novou loď. Docela jsem se těšil. Po loňské zkušenosti mi kolo připadalo jako nejlepší disciplína z téhle trojice. Jenže loni jsem měl taky najeto o necelých 7000km víc...

Konečně voda

Jakmile doběhl ten polomrtvej blázen, vyrazil jsem stejně jako loni - na krev hned od startu. Zpočátku šlo vše podle plánu. Nohy mě okamžitě odešly - stejně jako loni - a tak jsem čekal na ten okamžik, kdy to povolí a já pojedu jako střela a závodníky si budu navlékat jako korálky - jako loni. Letos jsem se nedočkal....
Poslušně jsem se zařadil a snažil se přemluvit své tělo k rychlejšímu pohybu. Do kopce to bolelo víc, než jsem byl zvyklý a po rovině jak kdybych někoho tahal. Jenže tohle je závod, který se nevzdává. Ani když mě už potřetí dojel kluk v žlutým dresu (pokaždé jiný - "zřejmě dobrej voddíl"). V hlavě mi přitom znělo Nohavicovo: "Když to nejde, tak se musí jet a všechno časem přejde!"
Nějaké jednotky závodníků jsem tak přeci jen dojel. Napadlo mě, že by v tomhle vedru mohlo pomoci schlazení v brodu. Co čert nechtěl, brod byl vyschlý.... Zpropadený globální oteplování! Dočkal jsem se až těsně před cílem, ale tam už bych to bez toho přežil. Tak jsem aspoň umyl kolo a spěchal předat ohlodanej klacek nedočkavému kajakáři. Nakonec čas lepší - než loni - asi o minutu. Zřejmě lepší aerodynamika letos...

Karel
Kajak, kajak, kajak. Zní to jako prokletí. Původní plán byl jet Bobra třikrát, aby si každý z nás vyzkoušel postupně všechny disciplíny. Tři roky uběhly jako voda a já potřetí usedám do kajaku. Na první pohled to vypadá jako nudná rutina, ale opak je pravdou. Protože jsme letos měli k dispozici opravdový závodní sjezdový kajak, musel jsem s tréninkem začít o pár dní dříve, než obvykle. Jelikož trénink v předchozích rocích spočíval v 1-2 svezení, nebylo těžké trochu přitvrdit.

Počáteční nadšení, ambice a cíle padly hned na prvním tréninku. I přes odborné rady a skvělý dozor jsem byl nucen všechny síly soustředit do pohybů, které mě udrží nad vodou, nikoliv do pohybů, které mě zrychlí. Počáteční pokusy prováděl zmar a opakovaný nedobrovolný nácvik polovičních eskymáckých obratů. Čas plynul, ale technika se lepšila šnečím tempem. Poslední trénink jsem končil s vědomím, že jsem se naučil udržet se na kajaku, nikoliv však pádlovat v závodní rychlosti.

Nastala sobota, přišel čas startu a všechno vypuklo. Filip s Matějem měli nelehkej úkol, kterej spočíval v nahnání co největšího náskoku, abych mohl ztrácet a přesto to neskončilo ostudou. Svůj úkol splnili na výbornou. Já si prošel předstartovním rituálem v podobě fandění prvnímu závodníkovi při dojezdu do cíle, převzal jsem si kus ohlodanýho klacku a vyrazil jsem do boje. Běžecká část, skok do vody a běh k lodi. Dosud to šlo jako po másle. První zápletka nastala, když jsem hledal svojí loď a povedlo se mě to až na třetí pokus. Dál se odehrávala ukázková tragikomedie, ve které jsem si nedobrovolně střihnul hlavní roli. Decentní začátek v podobě nemotorného nasedání do lodi přešel v plácání pádlem ve snaze dostat se k otočce, komickou otočku se způsobením lodní zácpy v nejužším místě řeky a tragickým plácáním se zpět. Hlavní děj přišel při vystupování a rozhýbávání ztuhlých a brnících nohou. Přeběh, brod a sjezd první lávky už zase takový trapas nebyl. Podjezd pontonového mostu, kolize s nevrlým soupeřem, marný pokus o sprint a opětovná komedie během vylézání. To vše vyústilo v dramatický finiš s nerudným soupeřem, ze kterého jsem vyšel jako poražený.

  

       

Eskymáka jsme se nedočkali

Čas o fous lepší než loni, to zní fajn, ale rozhodně to   nevyváží skalp od tří holek, ani marnost nad marnost při pohybu na vodě. Celou akci spojuje skvělá atmosféra, bohatej doprovodnej program a dobrá parta lidí. To jsou věci, který nejsou samozřejmostí!

Nakonec to i cinklo

Nakonec to zacinkalo - kategorie akademiků 2. místo a celkově asi 28. 

To je historicky náš nejlepší výsledek na tomto závodě a zároveň to potvrzuje fakt, že čím VÍC děláme NIC, tím LÍP na tom jsme a proto nás sport BAVÍ. 

P.S. Kdo to dočetl až sem, je za odměnu zván na podzimní posezení. 

Značka: To pivo do jara nevydrží! ;)