BBB

Tajuplná zkratka v nadpisu neznamená nic jiného, než zkrácený název trasy cyklovýletu Benecko – Balaton – Bratislava.  Je to další z řady akcí s podtitulem „kolo nás baví, bavte se s námi“. Letos jsme z důvodu časového vytížení všech zúčastněných (já a Matěj) zvolili krátkou variantu s cílem nacpat co nejvíce zážitků a kilometrů do co nejméně dnů. Nakonec to vypadalo následovně: v pondělí v poledne odjezd z Benecka a ve čtvrtek v noci návrat.

Den 1.

Čas odjezdu byl naplánován na 8:00 od Matěje. Poučen z předchozích pokusů o včasný odjezd to už předem vzdávám, posunuji budík a dávám Matějovi hoďku k dobru, s tím, že na něj aspoň nebudu muset čekat. To se ukázalo jako hodně naivní představa. Po deváté hodině zvoním a místo připraveného borce se vypotácí ospalej Matěj v pyžamu. No co, taky posunul budík, akorát že o pár hodin. Časovej posun při návratu z Ameriky mu udělal ve spánku nepořádek, bohužel ne jen ve spánku, ale i ve věcech. Nemám sílu se rozčilovat, tak čekám a čekám, až lehce před polednem vyjíždíme. Vyjíždíme směrem na Hradec, dáváme řízky a pokračujeme na Brno. Hlavní silnici měníme za okresky, i za cenu více kilometrů a pomalejší jízdy, ale s nezaplatitelným pocitem většího bezpečí. Slunce paří jak o život a přichází první krize. Hlad a žízeň. Zastavujeme v Lidlu, doplňujeme zásoby a vesele pokračujeme. Západ slunce v kombinaci se Žďárskými vrchy vytváří pěknou kulisu. Nasazujeme čelovky a míříme do Brna. Potkáváme chlápka, kterej chvíli jede s námi a pak nám radí zkratku a jak se vyhnout dalšímu kopci. Na půlnoc jsme v Brně. Matěj se snaží na Brněnské chloubě rozluštit kolik je hodin, nakonec se stejně koukne na hodinky a můžeme jet dál. Ještě chvíli šlapeme do pedálů a lehce před třetí hodinou uleháme pod most.

Den 2.

V 6:00 budíček. V rámci časových úspor vyrážíme bez snídaně a odsouváme ji až na pozdější hodinu, kdy se dá částečně spojit se svačinou. Opět je děsný vedro, střídá se ospalost, slabost, hlad a touha po ochlazení. Matějoj to nějak netáhne, místo jídla pospává, občas se napije, ale přesto to nevzdává. Přejíždíme k sousedům, propleteme se Bratislavou a přejíždíme do Maďarska. Zprvu se smějeme jejich nesmyslnejm nápisům, potom jejich řeči. Celkově jsme ale příjemně překvapený, silnice v pohodě a dokonce cyklotrasy. O těch si u nás můžeme nechat stále jenom zdát. Naše precizní připravenost se projevuje během přemýšlení, čím Maďaři vlastně platí a jakej je alespoň zhruba kurz. V Gyoru se opět kocháme západem slunce a přidává se k nám jeden místní cyklista. Tvrdí, že jede stejným směrem, tak mu věříme. Propletl nás městem a poradil trasu jak se vyhnout velkýmu provozu. Už zbývá jen něco kolem 100 km. Plni euforie šlapeme a jsme vděčný za každej kopec, kterej se nám postaví do cesty. Nekonečný roviny totiž strašně uspávaj. O půlnoci to balíme v pěkným altánu asi 20 km před Balatonem a ohříváme guláš.

Den 3.

V šest opět budíček, a hurá k vodě. Zdá se to jako naschvál, zrovna když se máme koupat se zatáhne a vypadá to dokonce na déšť. Během snídaně na břehu Balatonu se ale vyjasňuje, jdeme na pláž a vody se nemůžeme nabažit. Nakonec dámě oběd, poslední koupačku a vyrážíme na cestu k domovu. Původní plán navštívit ještě Rakousko padá v okamžik, kdy narazíme na dálnici, kterou objet by znamenalo minimálně 50 km na víc. To vzhledem k pokročilé hodině a už tak našlapanému programu nepřichází v úvahu. Chvíli proklínám všechny plánovače cest, které ukazovaly že to tudy půjde. Nakonec nám nezbyde nic jiného než změnit směr a vyrazit na druhou stranu. Novým cílem je dojet k Dunaji a další den do Bratislavy, odkud už máme jízdenku na vlak. Ve večerních hodinách se napojujeme na Dunaj, popojedeme ještě pár kilometrů k vodnímu dílu Gabčíkovo, kde strávíme noc. Místo bylo super, ale vzhledem k velkému kouzlu a romantické atmosféře se v místě našeho spaní i přes pokročilou hodinu stále shromažďuje několik párečků a kochá se vodní hladinou, ve které se odráží hvězdy a blesky z blížící se bouřky. Uvaříme večeři, sníme dezert a zbývají poslední milenci. Ty ignorujeme a vytahujeme spacáky. V noci trochu sprchne, ale to nás netrápí.

Den 4.

Ráno nás vzbudí ruch z blízké silnice a stroje čistící přehradu od větví a dalšího smetí. V klidu posnídáme, koukneme se jak se spouští loď ve zdymadlech a jedeme podunajskou cyklotrasou až do Bratislavy. Projedeme centrem, stavíme se na hradě a spěcháme na vlakáč. ČD se držely svého stanoviska alias Čekám Dlouho a my čekáme na vlak který má hoďku spoždění. Narveme kola do vlaku, přisedneme si ke dvojici Slováků a jejich nabídku na karetní turnaj s radostí přijímáme. Po vysvětlení pravidel Slovenského prší zjistíme že to České je docela nuda. Cesta utíká rychle, po kartách si čekání krátíme návštěvou jídelního vozu, Matěj posměškama ohledně tvaru mého obličeje po tom, co mě štípla vosa do čela. Po desáté večer jsme v Pardubicích. Poskládáme kola do auta a jedeme domů.

Statistiky:

     -          Benecko – Balaton = 560 km

     -          Celkem 760 km 

     -          Defekty a poruchy – 0 

     -          Bodnutí vosou - 2

     -          Zážitky – k nezaplacení

      Sepsal: KaReL

Na startu

Idilka

                                                                       

Ubytko první noc

Ubytko druhou noc

Ubytko třetí noc

Někdy je líp, někdy hůř...

Ranní hygiena

První radost

Druhá radost

Někdy je to dřina

Kam se hrabe moře

Promo fotka

Sváča

Vodní dílo Gabčíkovo

Romantika 

Ufo most

Krkonošský duatlon

Minulý víkend se u nás v Krkonoších konaly hned dvoje závody. První pod hlavičkou Kola pro život a druhé v rámci Salomon trail running cupu. S Karlem jsme stáli na startu obou dvou závodů.

Kolo pro život - Vrchlabí Špindl ŠKODA AUTO

Sobota byla ve znamení silných nohou a rychlých kol. 

Start ve Vrchlabí, 50km trasa v Krkonoších, parádní letní den a na občerstvovačkách pivo a pečená kýta - kdo by si toto mohl nechat ujít. My rozhodně ne a tak jsme stáli s Karlem (spolu s dalšími stovkami borců) v sobotu před pul 12 ve Vrchlabí na náměstí, ja s protekčním číslem o pár set lidí před Karlem ale i přesto jsem na borce vyrážející z první lajny neviděl. Po startovním vystřelu a drobné loktovačce se do toho opírám na plný plyn a snažím se navléknout co nejvíce lidí než dojde ke zůžení trati. V zůžení po startu mě naštěstní špunt lidí nepotkal a tak mužu pokračovat v ostrém tempu směrem k Bubákovské sjezdovce. Na sjezdovce si musím malinko ubrat a pouštím před sebe tři borce z Bikestars Vrchlabí, jakmile vidím dresy ,,krajanů'' chytám se za ně a je mi jasné, že jsem si vybral dobrou společnost. Cesta z Bubákova na první občerstvovačku na rovinkách utíká tak rychle, že si ani neuvědomuji fakt, že jsme občerstvovačkou dávno projel a už jsem u přehrady ve Špindlu. Za přehradou nás čeká kvalitní výšvih okolo Hromovky a mastíme si to dál na Struhadla. Já jedu pořát nalepený na zadní kolo borců z předního Vrchlabského teamu. Ze Struhadel na Strážné pohodička a nás čeká asfaltový sjezd do lomu, během něj všichni svačí. Cestičkou na Hříběčky dělám školáckou chybu, špatně řadím a padá mi řetěz, ten nahazuji za běhu a tak naštěstí skupinu neztrácím.    Na občerstvovačce potkávám mamku jak fandí (To mi dělá radost až do chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že mě jen fandila, ale Karloj nabídla kus kýty na posilněnou, tomu říkám rodinná podpora:D). Zatímco se Karel ládoval, já stoupal do posledního kopce na Tetřevky, z kterých nás čekal jen sjezd do cíle. Cestou do cíle v jednom místě vidím stát tak 7 lidí a všichní mění a lepí děravé duše ( Karel tam taky bodnul). V cíli to pak pro mě dělá 116 místo a Karel dojel 159.

Mechanik Héba.

Finiš

Reklama na Rajec

Silná dvojka

Salomon Trail running cup

Neděle byla ve pouze silných nohou, kola jsme nechali doma a místo treter nazuli maratonky. Před polednem jsme opět s Karlem stáli na startu, tentokrát na trasu dlouho 28 km která měla vlastně jen dva kopce :D. Regeneraci po Kole pro život jsme zvolili každý jinou, já se vydal na oslavu 50tin svého strejdy a Karel se vydal na noční službu do špitálu. Soudě podle jeho výkonu druhý den, se  spíš než pacientům se věnoval vlastní regeneraci, vyměnil si krev a dostal do sebe 2-3 preparáty, takže byl na stratu jako znovuzrozený :D. Ale zpět k závodu, start byl z Vrchlabského letiště. Překvapilo mě, že start proběhl celkem v poklidu, asi po 1 km se pole začíná dělit do drobnějších skupinek. Běžíme si s Karlosem vlastní tempo a rozhýbáváme nohy. Z letiště běžíme do města a pak Vrchlabským parkem do zahrádkářské kolonie kde vlastně začíná první kopec na Žalý. Ze zahrádek začínáme mírně stoupat na cestu ke Kapličce kde se kopec sakra utáhne, pod kopcem se domluvíme, že tu nejprudší část pujdeme nohy, ale slouží tak běžíme dál u Kapličky mám fanynky, to mě nakopne a Karloj trochu utíkám, cesou přes Knežice si na něj tvořím drobný náskok. Nakonec mě ale dobíhá a na černou Herlíkovickou sjezdovku vyrážime bok po boku, dole pod sjezovkou kouknu co to je za kopec a vidim holku v podprdě :D hlásím to Karloj a ten velí zrychlit než se obleče. A tak jsme vyrazili jsme kopci vstříc v ostrém tempu raněného kamzíka. Na vrcholku pod rozhlednou je občerstvovačka, v rychlosti doplníme bidon a pojíme něco ovoce a mastíme do dolu na Rovinka, cestou z kopce mi Karel lehounce utíká, říkám si že má delší nohy a že se to na rovině srovná :D no nesrovnalo, co bylo na Beneckých tratích pár vteřinek je na Rovinkách asi 20  a dole u Brátlovy lávky už víc než minua a pul. Doufal jsem, že si Karla zase doběhnu ve stoupání na Strážné, ale za celý kopec okolo Přední Labské jsem stáhnul jen pár vteřinek a pěkně si zakyselil nohy. Prostě mi to neběží, do kopce to ještě jde ale po rovnině nebo z kopce to je fakt bída. Čím víc mi to neběží tím víc koukám na hodinky kolik mi zbývá do cíle a na občerstvovačku. Prostě trápení, Karla už ani nevidím, naštěstí nevidím ani nikoho za sebou snažím se to rezeběhnou ale mám pocit, že běžím bažinou nebo na běžeckém pásu. Takhle se trápím asi 5 km než doběhnu na občerstvovačku, od které už je to do cíle jenom z kopce, takže pro mě nic moc. Moje situace se nelepší, ale nakonec jsem se do cíle dostal. Celkově to dělalo umístění v druhé desítce a 5 místo v kategorii. Karel při seběhu zamakal a dostal se v kategorii na bednu.

Závěrem lze říci, že to byl v celku povedený víkend. Pondělí pak ale ukázalo, že jsme jen lidi a ne roboti - citíme totiž bolest nejen nohou ale asi uplně všech svalů. :D

Liberečák, aneb na akádě to cinkalo...

Rok se s rokem sešel, a my se opět vypravili na Libereckej survival. Je to závod se samými pozitivy. Je blízko, je na hezkým místě, jsou tam pěkný disciplíny, v noci se trochu vyspíš a navíc je to letos opět akademické mistrovství republiky. To teoreticky znamená, že se sjedou studenti z celý republiky a snažej se předvést to nejlepší v přírodním víceboji dvojic. Realita je ale trochu někde jinde. Studenti dohání poslední zkoušky a na závody nemají nejspíš ani pomyšlení. To ovšem není náš případ a proto se zapisujeme na startovku a čekáme na pokyny.

Start je v pátek ve 22:00 a podle organizátorů bude večerní etapa cca na dvě hoďky. I mistr tesař se někdy utne a čas pro zvládnutí všech úkolů se pohyboval mezi 4 až 6 hodinami. Začíná se na kole a my s nelibostí dodržujeme naši tradici pozdních startů a vyrážíme o cca 30 vteřin později než je v plánu. Je to nemoc, která sedla na mě i Matěje už před lety a pořád nikdo neví jak ji vyléčit. Za jízdy lamentujeme a vyrážíme na hon. Začíná se na kole, sbíráme kontroly a daří se nám celkem slušně. Zkratka přes pastvinu se jeví jako dobrej nápad do tý doby, než se ohrada ukáže jako zapnutá. Chybku ignorujeme a pokračujeme dál až na koloběžky. Dolu je to sranda, svištíme jak o život a na dalším stanovišti odkládáme kolobky, nahoru musíme po svých. Po doběhu sedáme opět na kolo a přes další kontroly dorážíme na start bruslí. Je už lehce po půlnoci, dvakrát se projedeme po cyklotrase kolem dálnice a můžeme pokračovat na lezení. Lezení je bez potíží a už zbývá jen pár kiláčků do cíle. Odoláme nutkání a motorkářskou párty míjíme bez zastavení. Nakonec jsme v cíli v 1:45. Za nedlouho po nás dojíždí Plechy s Filipema, brblají něco jako že měli defekt atd. Děláme že neslyšíme, rychle dáme sprchu a během usínání pod hvězdami sledujeme dojíždějící týmy.

Sobota začíná pěkně. Jdeme na snídani a naložíme si hromadu vajíček a zeleniny, jenom Matěj si dá megahromadu a ještě si přidá. Start tentokrát výjimečně stíháme, ale jenom protože je lehce posunutej. Čeká nás 8 hodin závodu, tradiční start ve vodě, potom běh, longboardy, koloběžky, brusle, běh, plavání, lezení, slanění, střílení a zase běh. Mezi tím se pohybujeme na kole a snažíme se urvat co nejvíce bodů. Všechno klape, pak si ale vybírám svoji krizi a místo závodění sleduju Matějovo zadní kolo a těším se, až to skončí. Vedro nesnáším a dneska je ho až až. Počasí se nademnou slituje a posílá mě na povzbuzení bouřku, kroupy a déšť. Při snaze urvat poslední body necháváme kola na stanovišti, jdeme lézt, odstřílíme a vybíháme na Ještěd. Krom toho, že nemůžeme najít jednu kontrolu a nestíháme limit začíná sranda. Kroupy nás bičujou, místo cesty potoky a trasu nám projasňujou blesky. Body jsou body, ale sebrat kontrolu na skále s železným zábradlím a stožárem nemáme odvahu a probíháme dál. Dramatičnost situace podtrhuje rozpůlenej strom a auto v příkopě na které spadla větev. My se ale nenecháme zastrašit, opakujeme si že jsme tvrďáci a spěcháme do cíle. Protože z mapy už nezbylo vůbec nic, jedeme naslepo. Instinkty fungují a cedule u silnice pomáhají, proto ani nebloudíme. Bohužel časový odhad nevyšel podle plánu a dorážíme o 8 minut později. Penalizace nás nemine, ale to pro nás taky není žádná novinka…

Závod krásnej, se vším všudy. S vypětím, napětím, radostí, únavou, pohodou, teplem, zimou a hlavně s partou skvělých lidí!

Týmy HSK Benecko (Matěj a Karel) a Sport nás baví, bavte se s námi (Filip a Plechy) rozhodně neudělaly ostudu. Kromě bedny v akademicích, která byla už před závodem jasná by se neztratili ani v klasické mužské kategorii.

Fotky a další informace: https://www.facebook.com/LibereckySurvival/?fref=ts

                                        http://libereckysurvival.cz/

Napsal: KaReL

Čím větší kšandy, tím větší borec.

Koncentrace před startem.

Souboje o pozice.

Plavčo.

Noční lezení týmu "Sport nás baví, bavte se s námi."

Vyhlášení akademiků.

Všichni účastníci.