Sport nás baví, bavte se s námi.: BBB

Tajuplná zkratka v nadpisu neznamená nic jiného, než zkrácený název trasy cyklovýletu Benecko – Balaton – Bratislava. Je to další z řady akcí s podtitulem „kolo nás baví, bavte se s námi“. Letos jsme z důvodu časového vytížení všech zúčastněných (já a Matěj) zvolili krátkou variantu s cílem nacpat co nejvíce zážitků a kilometrů do co nejméně dnů. Nakonec to vypadalo následovně: v pondělí v poledne odjezd z Benecka a ve čtvrtek v noci návrat.

Den 1.

Čas odjezdu byl naplánován na 8:00 od Matěje. Poučen z předchozích pokusů o včasný odjezd to už předem vzdávám, posunuji budík a dávám Matějovi hoďku k dobru, s tím, že na něj aspoň nebudu muset čekat. To se ukázalo jako hodně naivní představa. Po deváté hodině zvoním a místo připraveného borce se vypotácí ospalej Matěj v pyžamu. No co, taky posunul budík, akorát že o pár hodin. Časovej posun při návratu z Ameriky mu udělal ve spánku nepořádek, bohužel ne jen ve spánku, ale i ve věcech. Nemám sílu se rozčilovat, tak čekám a čekám, až lehce před polednem vyjíždíme. Vyjíždíme směrem na Hradec, dáváme řízky a pokračujeme na Brno. Hlavní silnici měníme za okresky, i za cenu více kilometrů a pomalejší jízdy, ale s nezaplatitelným pocitem většího bezpečí. Slunce paří jak o život a přichází první krize. Hlad a žízeň. Zastavujeme v Lidlu, doplňujeme zásoby a vesele pokračujeme. Západ slunce v kombinaci se Žďárskými vrchy vytváří pěknou kulisu. Nasazujeme čelovky a míříme do Brna. Potkáváme chlápka, kterej chvíli jede s námi a pak nám radí zkratku a jak se vyhnout dalšímu kopci. Na půlnoc jsme v Brně. Matěj se snaží na Brněnské chloubě rozluštit kolik je hodin, nakonec se stejně koukne na hodinky a můžeme jet dál. Ještě chvíli šlapeme do pedálů a lehce před třetí hodinou uleháme pod most.

Den 2.

V 6:00 budíček. V rámci časových úspor vyrážíme bez snídaně a odsouváme ji až na pozdější hodinu, kdy se dá částečně spojit se svačinou. Opět je děsný vedro, střídá se ospalost, slabost, hlad a touha po ochlazení. Matějoj to nějak netáhne, místo jídla pospává, občas se napije, ale přesto to nevzdává. Přejíždíme k sousedům, propleteme se Bratislavou a přejíždíme do Maďarska. Zprvu se smějeme jejich nesmyslnejm nápisům, potom jejich řeči. Celkově jsme ale příjemně překvapený, silnice v pohodě a dokonce cyklotrasy. O těch si u nás můžeme nechat stále jenom zdát. Naše precizní připravenost se projevuje během přemýšlení, čím Maďaři vlastně platí a jakej je alespoň zhruba kurz. V Gyoru se opět kocháme západem slunce a přidává se k nám jeden místní cyklista. Tvrdí, že jede stejným směrem, tak mu věříme. Propletl nás městem a poradil trasu jak se vyhnout velkýmu provozu. Už zbývá jen něco kolem 100 km. Plni euforie šlapeme a jsme vděčný za každej kopec, kterej se nám postaví do cesty. Nekonečný roviny totiž strašně uspávaj. O půlnoci to balíme v pěkným altánu asi 20 km před Balatonem a ohříváme guláš.

Den 3.

V šest opět budíček, a hurá k vodě. Zdá se to jako naschvál, zrovna když se máme koupat se zatáhne a vypadá to dokonce na déšť. Během snídaně na břehu Balatonu se ale vyjasňuje, jdeme na pláž a vody se nemůžeme nabažit. Nakonec dámě oběd, poslední koupačku a vyrážíme na cestu k domovu. Původní plán navštívit ještě Rakousko padá v okamžik, kdy narazíme na dálnici, kterou objet by znamenalo minimálně 50 km na víc. To vzhledem k pokročilé hodině a už tak našlapanému programu nepřichází v úvahu. Chvíli proklínám všechny plánovače cest, které ukazovaly že to tudy půjde. Nakonec nám nezbyde nic jiného než změnit směr a vyrazit na druhou stranu. Novým cílem je dojet k Dunaji a další den do Bratislavy, odkud už máme jízdenku na vlak. Ve večerních hodinách se napojujeme na Dunaj, popojedeme ještě pár kilometrů k vodnímu dílu Gabčíkovo, kde strávíme noc. Místo bylo super, ale vzhledem k velkému kouzlu a romantické atmosféře se v místě našeho spaní i přes pokročilou hodinu stále shromažďuje několik párečků a kochá se vodní hladinou, ve které se odráží hvězdy a blesky z blížící se bouřky. Uvaříme večeři, sníme dezert a zbývají poslední milenci. Ty ignorujeme a vytahujeme spacáky. V noci trochu sprchne, ale to nás netrápí.

Den 4.

Ráno nás vzbudí ruch z blízké silnice a stroje čistící přehradu od větví a dalšího smetí. V klidu posnídáme, koukneme se jak se spouští loď ve zdymadlech a jedeme podunajskou cyklotrasou až do Bratislavy. Projedeme centrem, stavíme se na hradě a spěcháme na vlakáč. ČD se držely svého stanoviska alias Čekám Dlouho a my čekáme na vlak který má hoďku spoždění. Narveme kola do vlaku, přisedneme si ke dvojici Slováků a jejich nabídku na karetní turnaj s radostí přijímáme. Po vysvětlení pravidel Slovenského prší zjistíme že to České je docela nuda. Cesta utíká rychle, po kartách si čekání krátíme návštěvou jídelního vozu, Matěj posměškama ohledně tvaru mého obličeje po tom, co mě štípla vosa do čela. Po desáté večer jsme v Pardubicích. Poskládáme kola do auta a jedeme domů.

Statistiky:

- Benecko – Balaton = 560 km

- Celkem 760 km

- Defekty a poruchy – 0

- Bodnutí vosou - 2

- Zážitky – k nezaplacení

Sepsal: KaReL