Odvážný Bláznivý Podzimní Hlavolam

OBPH

Osobně Bych Přál Houbařům vyzkoušet Odvážný Bláznivý Podzimní Hlavolam jménem Orientační Běh Pražských Horolezců

Tradičně netradiční skorovrchol sezóny na který, se každoročně velmi těšíme, si letos dal zastávku v Rynolticích. Pozval tak všechny běhuchtivé horolezce a horochtivé běžce do skal a hájů Lužických hor. Nutno dodat, že značně navlhlých a studených v tuto roční dobu.

Loňský neobyčejný úspěch, kdy jsme se s Filipem nebezpečně přiblížili bedně, zamíchal kartami. Filip se asi tak vyděsil, že bychom letos mohli vyhrát (což nikdo nechce, neboť vítězové v mužské kategorii pořádají další ročník), že mi raději dal kopačky a konvertoval do kategorie mixů.

Naštěstí mě v tom naopak nenechal KaReL, a tak jsem si mohl hluboce oddechnout. Měl jsem s kým běžet, kde spát (paprika) a zároveň jsem se s naší lezeckou a běžeckou formou taky nemusel bát, že vyhrajeme.

Páteční večerní "hladká" orientační etapa proběhla bez větších zaváhání. KaReL byl tak zaskočen mým zlepšením v mapování, že dost velkou část čtyřhodinového limitu prostál nad svou mapou a nevěřícně kroutil hlavou. (Ne, že by nás to zdržovalo). Na hraně limitu jsme celkem spokojení dobíhali do cíle s hřejivým pocitem, že nám chybí jen 5 kontrol. Ten pocit nám vydržel jen do prvního setkání s konkurenty, kteří hlásili plný počet a 40 minut k dobru... Se sklopenou hlavou jsme odcházeli, když nám podobné skóre hlásil už třetí tým.

Náladu nám spravilo důkladné prozkoumání Karlova minibaru v Paprice a božský spánek v tomhle bydlíku. Ten nám Filip ze studené sokolovny se společnou sprchou musel rozhodně závidět.

Nakonec se ukázalo, že jsme v cíli jen potkali ty tři nejlepší týmy večera a prozatímní 7. místo nebylo vůbec špatné.

To druhý den byl větší fičák. Začalo to klasicky, to když Filip běžel kolem našeho bydlíku a hlásil, že už nás před deseti minutami volali na start. No aspoň, že už KaReL vylezl z postele... 

Osmihodinový denní limit se tak začal krátit dřív, než jsme stihli vyběhnout. V uplakané denní etapě nás, kromě lezeckých kontrol, čekali i další specialitky. Tak třeba, když jsme potkali soupeře v lese, jak táhnou na zádech bílé pytle jak permoníci, smáli jsme se jim, co jakože tam blbnou... Za okamžik jsme ty pytle plné kamení táhli po vyznačené trase taky. A do smíchu už nám nebylo. 

S lezeckými kontrolami se letos roztrhl pytel. Pořadatelé se opravdu vyřádili a připravili necelých 100 kontrol. Předpokládám, že na kompletní oběhnutí všech kontrol by byly potřeba cca 2 dny. My jsme stihli zhruba čtvrtinu mapy. 

O co byli stromy mokřejší a kluzčí, o to výše kontroly vysely. S každým metrem jsem mezi drkotajícími zuby spílal Karlovi, že mě nechá lézt po těch kluzkých oslizlých větvích, zatímco on spílal mě, že mi to tak trvá a že musí dole mrznout. Z Karla byl naopak specialista na skály a navazování nových přátelských vztahů s  ostatními lezci. Hlavně pak s těmi, kteří seděli nahoře a mohli mu hodit lano a vytáhnout ho nahoru. 

Když nám ale zrovna nedrnčely zuby zimou, dost jsme si to užívali. Spousta šplhání, slaňování, prusíkování, stavění či přemostění. A nejvíc nás nakonec mrzí, že jsme neviděli ten zbytek kontrol, nestihli občerstvovačku a nevykoupali se v rybníce. No dobře, to koupání mě tolik nemrzí :)

Jen malou ochutnávku z toho, jak to vypadalo, můžete vidět v přiložených obrázcích. Není jich moc, měli jsme naspěch! 

A jak že jsme nakonec dopadli? Kdo ví...
Výsledky třeba někdy budou zde.

Důležitější je, že za rok snad vyrazíme zase!