pondělí 23. listopadu 2020

Pánská jízda

    Dnes je těžké si to představit, ale byla i doba kdy se nemusely nosit roušky, mohlo se chodit ven i v noci a mohlo se potkávat víc lidí i mimo rodinný kruh. To byla taky doba kdy se ještě plánovaly závody. Tenhle rok to bylo velmi krátce. Když pominu zimu, tak ještě chvíli přes léto a těsně na podzim. 

    Pokusíme se tak vrátit do října. I když plány potom úplně nevyšly, naštěstí v té době pár možností jak trávit čas mimo obývák zůstalo a tak jsme vyrazili na prodloužený víkend poblíž Českého Švýcarska. V pátek jsme dali sraz v Jilemnici, naházeli věci do auta a vyrazili směrem k Český Kamenici. Ještě v Jilemnici jsme se stavili u Mašiny, abych si půjčil sedák, kterej jsem záhadně zapomněl a pak už nic nebránilo pití piva na zadních sedačkách a sledování jak jde Matějovi řízení a jak cesta pěkně utíká. 

    Sobotní dopoledne jsme pobíhali po lese s mapou a u toho lezli na stromy a skály, slaňovali, plížili se podzemím a tak podobně. Po poledni jsme přestrojili na kolo a vyjeli do deštivo-blátivého odpoledne. Vyjížďka to byla zajímavá, ale tu zimu, defekty a povolující se převodníky by jsme si klidně odpustili. Večer jsme všechno dohnali pořádnou večeří a herním soubojem ve střílení kachen.

    Neděle byla v maratonském duchu. Ráno jsme sedli na bus, dojeli do Hřenska a zpátky k autu jsme běželi. Je fakt že o běhu jsme měli občas silné pochyby a když jsme se asi po páté míjeli se dvěma postaršíma dámama, pro které byla neděle ve znamení příjemné procházky, nebylo nám do řeči. Kromě návštěvy Pravčické brány je třeba vyzdvihnout také návštevu hospody v době polední, protože i to je v dnešní době už unikát.

 Napsal: KaReL