A je po všem.

Po splnění všech cestovatelských plánů, jsme se šťastně vrátili domů. Ve čtvrtek jsme si ještě užívali poslední koupání ve vlnách Atlantiku a navštívili NP Doňana. Nejtěžší úkol na nás ale čekal až po návštěvě Rondy, která proslula jako kolébka býčích zápasu. Podobné pocity jako bezradný toreador jsme zažívali při skládání kol do krabic a rozdělování věcí do zavazadel tak, aby váhově vyhovovali požadavkům aerolinek. I tento zdánlivě nesplnitelný úkol se nám podařil a pak už nám nezbývalo nic jiného než vrátit parťáka a smířit se s tím že naše nejlepší dovolená v životě zítra skončí. To se taky stalo a v pátek v 9:30 jsme přistáli ve Wroclawi a krátce po poledni už jsme byli doma.

Nyní následuje pokus o stručnou fotogalerii. Nejdříve jsem měl v plánu vybrat dvacet nejlepších fotek, to je ale nesplnitelný úkol, protože dobrý jsou všechny. :-D Po důkladném promazání těch ošklivých se počet fotografií zredukoval z 950 na 460. Věřím, že takové množství každého stejně dřív nebo později omrzí, proto jsem jich vybral pouze třicet. 

První radost = Nordkap

Kámoši na severu.

Dokonalá idylka po celodenním dešti.

Není třeba komentář.

Přejezd polárního kruhu.

Zdroje pitné vody jsou v Norsku neomezené.

I obyčejná zastávka dokáže potěšit a poskytnout místo na přespání.

... stejně tak jako na oběd.

Venku konec světa a u nás pohoda - čaj, večeře, sucho, karty a teplej spacák.

Pyreneje.

Pyreneje + drsňáci.

Poslední posilnění před výšlapem do 2400 m.n.m.

Fandění na Vueltě.

Ložnice pod mostem.

Dálnice - jediné místo, kde se Matěj nebojí že dostane pokutu za rychlost.

Né vždy je to romantika.

Opět jedna "podmostovka"

Valencie a Matěj v ráji.

Ideální místo pro oběd.

Když tě na cestě přepadne bouřka, dej si karban.

Příjezd do Sierra Nevady.

Gibraltar v celé své kráse.

Zasloužená odměna po zdolání 6935 km. Vzhledem ke slavnostnímu okamžiku čaj vystřídala sangrie.

Vrcholovka.

Pěkné místo na usínání.

Kola už jsme měli dost, museli jsme si jít zaběhat.

Pro ty, co si myslí že jsme strádali.

Škoda že stál 2000 euro, mohl to být pěknej suvenýr.

NP Doňana.

Není kaktus jako kaktus.

Máme nového parťáka a navštívili jsme Afriku

Když jsme se rozhodovali co dál dělat, hotel a pláž nám nepřišli dost uspokojující. Na další výlet na kole a následný návrat do Malagy bylo času málo. Naproti tomu jen návrat by byl moc krátký. A tak jsme v našem týmu přivítali nového partnera. Jmenuje se Berlingo a slibuje další dobrodružství.

Hned v pondělí jsme navštívili ten pravý nejjižnější výběžek Evropy - Tarifa.

Množství windsurfistů a písečné duny dávají tušit, že toto západní pobřeží skrývá ještě mnoho krásy, která čeká na naší návštěvu.

Opravdu nejjižnější výběžek Evropy

V úterý jsme naopak opustili na chvíli Evropu a zamířili do Afriky. Prohlédli jsme si město Tanger, viděli sultánův palác, ochutnali tradiční menu v restauraci a prolezli místní trhy připomínající bludiště. Chtěli jsme si koupit velblouda, ale prý by nám ho nevzali do autobusu. Musela nám tak stačit jízda v sedle.

Nyní máme namířeno prozkoumat pobřeží Atlantského oceánu a ve čtvrtek večer na letiště.

Afrika na dohled, opice nad hlavou.

Tak jsme se dočkali. Tím myslím, že jsme po 6935 kilometrech, 47 dnech strávených na kole a projetí devíti států včera dorazili do vytouženého cíle na Gibraltaru.





Dnešek jsme věnovali převážné prohlídce Gibraltaru. Že je to jediné místo v Evropě, kde žijí opice ve volné přírodě jsme se přesvědčili hned při raním výšlapu na nejvyšší bod Gibraltarské skály. S Afrikou za zády jsme se vyfotili před obědem a nad silnicí která vede přímo přes přistávací dráhu místního letiště žasli odpoledne.

Tím ale náš výlet nekončí. Odlet máme až v pátek a do té doby je potřeba něco vymyslet. To abychom se nenudili.

Malaga poprvé

Jsme v Málaze, ale ještě nekončíme. I když je to náš úplně konečný bod, zatím jen projíždíme a míříme stále k jihu. Po návštěvě Valencie se nám už pobřeží okoukalo a tak jsme zamířili do hor. Sierra Nevada a Minihollywood, to byla ta správná Amerika. A to jsme si prí tom připadali jako na Sahaře.

Nakonec jsme ale stejně opět skončili u moře a teď už nám zbývá něco kolem 100km na Gibraltar.

Malé a romantické silničky zde však už nenajdeme. Od Málagy jižněji už vede jen dálnice a rychlostní silnice. Takže žádná hitparáda.

My se ale odradit nenecháme!

První defekt(y)

Posun na jih se začíná projevovat, nikoliv však nesnesitelným vedrem, ale zvýšeným výskytem trnité vegetace. To má za následek, že po 5500 km bez defektu si Karel během 300 km dvakrát vyzkoušel, jak rychle dovede vyměnit duši.

Při jízdě podél pobřeží proběhla první koupačka v moři. Někteří se možná divili, když jsme poté ke sprchám na pláži přiběhli se šamponem.

Podél cesty je každý kilometr cedule, která nám odpočítává vzdálenost do cíle. Aktuální hodnotu focenou dnes odpoledne si můžete prohlédnout na fotce.

Vysokohorská příprava za námi

Poté co jsme opustili Francii jsme absolvovali krátký vysokohorký kemp v Andoře, kdy jsme během jediného dne vystoupali do nadmořské výšky bezmála 2500 m.n.m. Po nekonečných rovinách byl bivak v Pyrenejích příjemným zpestřením.

Průjezd Andorou byl okořeněn mlhou, deštěm a teplotou 5 stupňů. Krom prohlídky Andory la vely jsme stihli také zafandit projíždějícímu peletonu právě probíhající Vuelty.

Nyní jsme v Barceloně a chystáme se na posledních cca 1200 km. Dle slov místních se nám podařilo trefit do druhého deštivého dne za letošní léto.

Francie - vítr, déšť, vedra a hurikán

Hlásíme se z jihu Francie, pár kilometrů od Toulouse. Že nám Francie připraví tak pestrý koktejl počasí jsme ani trochu nečekali. Z osmi dní ve Francii zatím dva bez deště. Ty jsme hned využili pro spánek pod širým nebem. Je k nepochopení jet vyprahlou krajinou, která zjevně trpí nedostatkem vody a být zmáčený na kost. Naopak když neprší je to pravý opak. Projeví se již že jsme na jihu a teploty stoupají prudce nahoru. To pak neodoláme žádné řece a nezdržujeme se ani svlékáním či zouváním.

Největší a nejsilnější zážitek nám ale připravila včerejší noc. Náhlá bouřka rovnající se menšímu hurikánu ochromila celé město. Stromy padaly jeden za druhým, cedule nedokázaly odolávat prudkém náporu větru a kanály nestíhaly odvádět vodu. Vypadla elektřina a doprava se zastavila.

My jsme však měli štěstí, našli jsme relativně bezpečný a stabilní úkryt, kde jsme přečkali nejhorší. Na noc nám následně poskytl útulný a bezpečný úkryt nedaleký dálniční most. V suchu a teple jsme uvařili večeři a zahráli karty.

 Ráno pak bylo vidět, jak velké lokální škody bouře napáchala.

My nicméně pokračujeme dále. V nohách něco kolem 5200 km a míříme do Andory.