Sezóna 2017/2018 má pouze dva vrcholy. Lednovou Jilemnickou
50 a únorovou olympiádu. Padesátka únorové snažení světových sportovců lehce
zastiňuje, a tak můžeme jen doufat, že alespoň pár fanoušků k televizím usedne.
S jistotou to ale nikdo nahlas neřekne, protože nadšení z lyžařského zápolení
na Roudnici jen tak někoho nepřejde. To znamená pro fanoušky dvě věci. Buď nekonečné
prohlížení fotek, analýzu výsledků, techniky, formy a mázy svých favoritů, nebo
trénink na příští rok, aby i ti nejvěrnější oblékli číslo a nazuli úzká
prkýnka. Ať je to tak nebo tak, olympiáda si zřejmě ani neškrtne a televizní
statistiky budou bořit historická minima.
Abych jen tak neplkal do prázdna zkusím uvést pár faktů.
Letošní rok se zapíše do kroniky jako první, kdy se
padesátka jela na Roudnici. Sníh už nepatří k zimě automaticky, tak se musí
neustále vymýšlet alternativy. Chyba to rozhodně nebyla, trať to je typická
laufařská. Jenže přírodě neporučíš, takže se původní kolečko zkrátilo a jeli se
tři šestnáctikilometrový kola. To znamenalo zvýšení divácké atraktivity a větší
adrenalin pro závodníky.
Hlavní souboj se rozhořel přesně v 10:00 roudnického
času. Start jako vždy úplně mimo mé chápání. Sprint, sprint a sprint. Někdy mě
přijde, že všichni zapomněli, že cíl není na prvním kopci, ale o 49 km dál. Já
se snažím zběsilému tempu nepodlehnout, ale moc to nejde. Vyhlídnu si Filipa a
držím se ho co to dá. První kopec vlaju, druhej kopec vlaju, roviny taky vlaju
a pak už ani nevlaju. Jeho záda se mě vzdalujou a moje záda se ostatním
nebezpečně přibližujou. Trvá to celý první kolo, než se dostanu do tempa a Filipovi záda se začnou přibližovat. Průjezd dáme spolu a jedeme do kopce. Nahoře mu ukážu záda já. Chvíli na ně kouká a pak se mu taky vzdaloujou. Takhle jsem to nechtěl. Je z toho nepříjemná situace, nemůžu si odfrknout, protože nevím jak daleko za mnou je a kdy se mě chystá dojet. Takto celý kolo rvu abych si něco nahnal. Povedlo se, nahnal. Jenže třetí kolo se změnilo v boj o to, ztratit co nejméně z náskoku. Zadařilo se, ale ještě 200 metrů před cílem jsem tomu nevěřil. Byl jsem totálně prošitej a stát se mohlo cokoliv. Byla totiž taková
mlha, že pokud nebyl soupeř do 10 metrů, nebylo možné zkontrolovat odstup.
Statistiky:
Sobota 25 km
Plechy 5. místo
Kůča 6. místo
Eliška 6. místo
Barýsek 7. místo
Neděle 25 km
Kůča 3. místo
Neděle 50 km
Karel 2. místo
Filip 3. místo
Fotky: stopaprozivot.cz, hartanet.rajce.idnes.cz, skijilemnice.cz, David Hlaváč
Napsal: KaReL
 |
| Start!!! |
 |
| Panoramata |
 |
| Klasik |
 |
| Soupažista |
 |
| Fanoušci |
 |
| Dávali pozor... |
 |
| Průjezd |
 |
| Legenda |
 |
| Srandičky, srandičky. |
 |
| Radost z pohybu. |
 |
| Sapani |
 |
| 25 |
 |
| 50 |
