Sport nás baví, bavte se s námi.: 2017

sobota 30. prosince 2017

Kufrování

Dělit den na dopoledne a odpoledne je celkem nuda. My jsme ale daly hlavy dohromady a vymysleli lepší dělení. Základ samozřejmě tvoří tzv. "den sportovní". To znamená že prostě maximum času věnujete nějakému pohybu. Jakému je víceméně jedno, hlavně když je venku.

Pro dnešek jsme zvolili dělení na část sněhovou a nesněhovou. To znamenalo obout přeskáče a široký prkýnka a prozkoumávat lesy v okolí Rezku a Dvoraček. Zkoumali jsme poctivě, nicméně tlačil nás čas. Proto jsme si museli po obědě odpustit dezert a sjet nejkratší cestou k autu.

U auta jsme se přeorientovali na nesněhovou část a přeskáče vyměnili za běžecké boty. Za půl hodiny jsme stáli v Jilemnici na náměstí a počítali minuty do startu tradičního povánočního Kufrování s Krakonošem. Je to svižnej orienťák po uličkách Jilemnice. Je to náš nejoblíbenější orienťák, protože Jilemnici dobře známe, tak ani moc nebloudíme.

Na výběr bylo ze 4 kategorií:

a) týnejdžři - jo, to bejvávalo... Na to už jen vzpomínáme.

b) veteráni - to nám ještě trochu chybí.

c) bejbyonbórd (rodič + ratolest) - toho se dost děsíme.

d) open - všichni, co si z předchozích nevybrali.

Bez rozmýšlení volíme open a stavíme se na start. Ono by se řeklo, další obyčejnej závod, pár lampionů, nikdo to nebere vážně, atd... Ale opak je pravdou! Jednalo se totiž o přebor "Sport nás baví, bavte se s námi." (Velká část týmu to opět ignorovala, ale na to už jsme si zvykli.) Tady jde o čest, o to, komu se budeme celej příští rok posmívat že je marnej, že se ztratí i ve městě, že má v hlavě prázdno, že nerozezná levou od pravý... Prostě o to, kdo si vytáhne černýho petra. Nebudu to protahovat, vytáhl jsem si ho já. Matěj se s námi nemazal, naložil nám přes minutu a sledoval jak se s tím popereme. Filip to šel na jistotu a k mému zesměšnění mu stačila pouhá jedna vteřina. Jo, byla to přesně ta, který budu celej rok litovat.

Výsledky:

Matěj - 18:20 min.

Filip - 19:28 min.

Karel -19:29 min.

Napsal: KaReL

čtvrtek 14. prosince 2017

Pražská stovka

Bylo nebylo, za devatero běžeckými botami a devatero běžeckými elasťáky… Tam byl tak trochu jinej svět. Svět pár nadšenců, který už dvacátým čtvrtým rokem servírují nevšední zážitky v podobě Pražské stovky.

A jaké je menu?

Je to zvláštní, nevaří michelinskej kuchař, meníčko nestojí jako týdenní jídlo pro celou rodinu a přesto je to pecka. I tak to má jednu chybku. Přejíte se toho že už vám to leze krkem, ušima, nosem a někomu i zpátky pusou, ale pořád si chcete přidat, pořád chcete víc. Jak to? Asi tajná přísada šéfkuchaře, nebo mentální porucha strávníků. Ať je to jak je to, už podruhé jsme se stali odhodlanými strávníky, kteří se postavili na startovní čáru s cílem vylízat talíř do čista!

No a po zdlouhavém intru konečně k věci. Je pátek 24:00, my stojíme ve Světlý nad Sázavou, posloucháme úvodní řeč šéfkuchaře a čekáme až to vypukne. Panuje zvláštní napětí, v hlavě to šrotuje, kolem stojí spousta známých AR závodníků (asi i běžců, ty ale neznám), já se rozhlížím a nevím. Nevím čeho je ve mně víc, jestli výčitků a strachu, nebo napětí a odhodlání.

Padne výstřel a my běžíme. Někdy je to lesem, někdy po louce, někdy je to cestou, někdy mimo ni a tak dále.

Rád bych pokračoval popisem trati, co jsem kdy jedl, kdy jsem šel na záchod, jaká byla trať a kdy jsem měl největší chuť se na to vybodnout. Kdo mě ale zná, ví, že na tyhle věci já nejsem. Já jsem šel na tenhle závod ze tří důvodů:

a) Uspokojit sportovcovo EGO – to se povedlo. Prostě jsem potřeboval zažít ten pocit, kdy doběhnu do cíle, sednu si, poplácám se po ramenou a řeknu si jakej jsem borec, že jsem konečně uběhl poctivou stomílovku.

b) Vyčistit si hlavu – prostě vypnout. Běžet a přemýšlet jen nad tím co chci, nebo kdy se najím, vyspím, nebo schovám do tepla.

c) Zažít nevídané – taky splněno. Možná se to zdá jako nemožný. Živě vidím, jak kroutíte očima a říkáte si, jestli jsem se nezbláznil. Co na tom je zajímavýho? Prostě pořád běží, většinu ve tmě, to musí být děsná nuda. Opak je pravdou, zážitků je spousta a dost hlubokejch.

Jak je vidět, trati příliš pozornosti nevěnuju. Před startem si zjistím odkud se běží (Světlá nad Sázavou), kudy se běží (posázaví) a kam se běží (do Prahy). Jak to bude dlouhý (170 km) a jak často budou občerstvovačky (15 – 25 km). Odhadnu čas (na nedělní snídani v cíli) a hotovo. Víc nepotřebuju.

Tady totiž platí: "Kdo nezažil, nepochopí."

Nerad bych, aby tohle moudro vyznělo naprázdno, naopak. Rád bych aby ve vás vzbudilo zvědavost a nasadilo vám brouka do hlavy. Jen pro upřesnění, na takových závodech bývají i kratší doprovodné trasy, na kterých se dá zažít taky spousta zábavy.

Zadek!

Předek!

Plakátová

Není čas ztrácet čas.

Statistiky

Vzdálenost: 170 km

Převýšení: 5050 m+

Počet startujících: 169

Doběhlo: 99

Sport nás baví: Karel - 13. místo

Filip - DNF

Fotky: FB Pražská stovka

Výsledky: http://2017.tonerman.cz/p10.html

Více info a přihlášky na další rok: www.dalkovepochody.cz

Napsal: KaReL

pondělí 20. listopadu 2017

Švédsko vs. Finsko

Už se stalo tradicí, že když někdo z týmu „Sport nás baví, bavte se s námi“ vyrazí na Erasmus, musíme ho zkontrolovat. Ani Matěj není výjimkou, proto jsme vyrazili na 8 dní do Švédska, teda vlastně do Finska. Kontrola to byla řádná a vydařená.

Přesto, že je průběh výletu odborně zpracován v přehledném schématu, stručně ho popíšu.

V plánu bylo doletět do Švédska, potom se přesunout do severního Finska a užívat si krásy Laponska. K tomu nám měl posloužit jeden z největších finských národních parků pojmenovaný po bývalém finském prezidentovi – Urho Kekonnen.

Cíle výletu:

1) Potkat se s Matějem, zkontrolovat ho a dohlédnout na vzornou sportovní reprezentaci na severu.

SPLNĚNO - Matějův pokoj na kolejích vypadá spíše jako sklad sportovního vybavení všeho druhu. Vždy dá raději přednost tréninku, nebo výletu. Školu volí pouze jako doplněk ve volném čase. Tento přístup plně schvalujeme.

2) Poznat divočinu severu.

SPLNĚNO - V sobotu za brzkých ranních hodin jsme vyrazili od auta a v pátek ráno jsme se k němu vrátili. Za celou dobu jsme nepotkali ani živáčka. Při celodenních procházkách nám dělal společnost jenom les, sníh, říčky, jezera a sem tam nějakej sobík.

3) Okusit depresi.

NESPLNĚNO - Podmínky k tomu byly ideální, ale my jsme se ubránili. I přesto, že tmu pravidelně střídala mlha, nikoliv slunce, na naši náladu to nemělo vliv. Každej den jsme vybrali jednoho otloukánka a z něj jsme si dělali celej den srandu. Nevím, jestli to byla náhoda nebo lenost, ale nakonec se nám nějak nedařilo otloukánky měnit a od prvního dne až do konce jsme si dobírali pouze jednoho z nás. Pravidelní čtenáři ví, kdo byl ten šťastlivec, noví čtenáři to zjistí po pár článcích.

4) Vyzkoušet finskou saunu.

SPLNĚNO - Že jsou Finové ujetí na saunování je obecně známo. Že to pohltí i nás, to jsme nečekali. U jednoho srubu byla sauna, tak jsme tam pro jistotu zůstali dvě noci. Naštípat dříví, přichystat vodu, vysekat díru do ledu, mezitím chodit přikládat a na závěr se pěkně nahřát. To je rituál, kterej si zamilujete.

5) Užít si to.

SPLNĚNO - To se taky povedlo na maximum.

Velkej podíl na tom mají sruby, ve kterých jsme spali. Chvílemi nám připadalo, že je to příliš velkej luxus. Člověk si vyrazí na týden mimo civilizaci a pak spí ve 30 stupňovým vedru, každej večer se přecpe k prasknutí, chodí na záchod kde ani v -20 nestudí prkýnko (je z polystyrenu!) a dokonce se i saunuje. No není to příliš? Je, ale je to super, velmi rychle jsme si na to zvykli.

Pak samozřejmě večery bez internetu a bez signálu. To je něco úžasnýho. To si pak třeba povídáte, hrajete karty, nebo si čtete. Ale hlavně, jdete brzy spát.

Dobrou partu ani nezmiňuju, protože když vybíráte někoho ze "Sport nás baví, bavte se s námi", nemůžete se seknout.

Koho čtení neunudilo, neodradilo nebo neuspalo, může se kouknout na fotky.

Zúčastnili se Karel, Matěj, Bařka, Eliška, Mašina.

Napsal: KaReL

Obídek

Nalehko.cz

Někdo makat musí...

Obídek podruhé

Náznak slunce

Večírek

Nejvyšší kopec v okolí

Lepší než fotka

Ani den bez selfíčka

...

Brodík

Dezert musí být

Panorama

Panstvo na lavičkách, poddaní na zemi

Vítězka Czech press foto 2018

...

Někdy to nejde podle plánu

Ta byla

Porada

Les a lidi

Konec

pondělí 6. listopadu 2017

Mistrovství Jilemnice v orientačním biatlonu 2017

Po roce se opět konala tradiční to již akce v našem kalendáři. Je to závod, kde je potřeba skloubit rychlé nohy, přesnou střelbu a bezchybnou mapu. Jelikož si Karel letos zařídil v práci službu přesně na den závodu (prý náhodně) a nemohl tak obhajovat duhový trikot šampiona Jilemnice, museli jsme se do boje vydat alespoň já s Plechym.

Ukázka pekelného soustředění při ražení kontroly

Závod z mého pohledu probíhal z počátku celkem dobře, bez větších mapových chyb dobíhám na střelnici tam hned první ránu míjím, říkám si uklidni se kámo, vzpomeň si co ti radila Lucka na valné hromadě. Pomáhá to, druhá rána a terč se sklapí, za ním padá třetí a čtvrtý, už se vidím jak cvakám další kontrolu, ale je potřeba trefit ještě pátou ránu kterou bohužel nedávám a ze střelnice si odnáším dvě trestné minuty. Zbytek závodu běžím co se dá a až na pár chybiček poměrně mapově dobře.

Plechy vybíhá ze střelnice, bohužel ji také nevyčistil

Nakonec z toho bylo v cíli druhé místo, Plechy bohužel po školácké chybě (kdy neznale necvaknul kontrolu) neklasifikován. Titul jsme tedy pro naše barvy neobhájili, ale na bedně jsme vidět byli.

Filuna.

pondělí 23. října 2017

VALNÁ HROMADA

Historicky třetí Valná hromada klubu Sport nás baví, bavte se s námi, která proběhla v Zábavním centru (zbc). Letos poprvé bez účasti Matěje, který ladí formu ve Švédsku. Průběh to nijak negativně neovlivnilo, ba naopak. Na začátku programu bylo v plánu přijmout nového člena, který má už teď minusové body, protože se nedostavil. Složení skupiny a její vedení zůstalo stejné. Celý večer se nesl v duchu uvolněné a kultivované diskuze.

Zajímavé útržky z letošní VH:

19:15 kulturní referent s garde jako jediní na místě, zarezervovali stůl

19:20 příchod šéfredaktora

19:45 konečně dorazil i prezident a hned se hlásí o jídlo

20:00 ještě počkáme na Kajušku

20:10 Bára K. se zajímá o výpravu do Švédska, zdržuje prezidenta od jídla

20:20 Filuna slibuje ohňostroj

20:25 oficiální zahájení a změna programu

20:26 Lucka Ch. a Plechy ignorují proslov prezidenta

20:27 Kajuška už asi nedorazí, má důtku

Zahajujeme představení členů, Papája jde takticky na WC

20:28 prezident ode mě dostal náramek s logem školy, mám plusové body

20:35 charakterizuj písní – kvůli hluku neproveditelné

21:00 Filuna předčítá referát, je to komedie jako vždy

21:07 statistická část + zhodnocení výsledků – stojíme si dobře

21:10 zhodnocení nekvalitního šéfredaktora – nenapsal nic

21:12 zhodnocení dokumentaristky – nezaložila Youtube kanál

21:16 Plechy dostal za úkol udělat rozhovor s Putinem

21:23 Kožna má referát O Slovinsku (byla za blondýnu)

21:27 na začátku měla pravdu, stálo to za to

21:30 už známe těžký úděl blondýny

21:32 Fanda referuje o Kožně – mají pěkný sourozenecký vztah

21:38 Plechy zahájil referát, který si jako jediný připravil z patra

21:39 sází jednu perlu za druhou – už víme, kde všude měl Karel klíště

21:41 Fanda se dožaduje slibovaného kola panáků, Šimon se přidává

22:00 proti mojí vůli jsem oficiálně zvolena kronikářkou klubu

22:01 Fanda si stěžuje, že je málo míst do Švédska

22:05 Lucka Ch. dostane funkci, ale ještě nevíme jakou

22:07 přihlášky na Vasák 2019 – Šimon se hlásí jako první

22:10 prezident chce týmové soustředění a Lucka Ch. to vymyslí

22:12 Kožna žádá o přesun na Vinobraní

22:15 Fanda napsal (nečitelně): poznámka proti omezení a vynechání panáků

22:25 odchod ze zbc a část členů plánuje přesun na Vinobraní

22:27 Filuna zhodnotil, že z kondomu se vodka blbě pije

Další záznamy se nedochovaly, ale výkony na Jilemnickém krosu budou určitě výborné.

Zápis provedla proti vlastní vůli nově zvolená kronikářka Eliška Plecháčová.

Přejeme ji hodně úspěchů v nové funkci.

Na závěr přikládáme bonusový referát Fandy Kožnara. Bohužel jste ochuzeni o jeho přednes, ten neměl chybu.

Já mám za úkol napsat fejeton o tom, jak je těžké žít s Mašinou. Asi se všichni shodneme, že to není lehký, zvlášť pro mě, když s ní žiju. Místo fejetonu, který neumím napsat, jsem dal do kupy pár bodů, který vám na konci celý přečtu:

1) Čím déle vaří, tím je toho méně a navíc to není pro mě.

2) Při odchodu na mejdan se ptá: ,,Mám si natočit vlasy? Mám si vzít sukni?“ jako by mě to zajímalo...

3) Pořád fotí selfie, následně se ptá která je lepší, na můj výběr odpoví: ,,Važně?“ a dá tam tu druhou.

4) Běh na Žalý – byla poražena od taťky

5) Ve volební kalkulačce jí vyšli komunisti, k tomu není co dodat.

(pozn. Kožny: ale nevolila je!)

6) Za rok bude doktorkou, ale její rady jsou: vychoď to, vykousni si to, vydrž to, nebo ta nejhorší – dojdi si k doktorovi.

7) Pořád hubne. Což má dopad na mě, protože jsou v domácnosti vždy zdravá jídla a ty mi nechutnají.

8) Občas nevím, o koho vůbec jde, protože má nespočet přezdívek: mašina, degena, nebo ty méně známé: keickena nebo kulda.

9) O průběhu sportovních vyšetření a hodnotách hodnot VO2/max.:

2010: 58,3

2011: 55,2

2012: 53,8

2013: 49,8

2014: ke Kolďákovi nepřišla

2015: nechtěla zveřejnit

10) Jednu dobu byla pořád ve Štěpanicích, vím proč. Asi běhala výběhy jako taťka.

Jak vidíte, večer to byl vydařený a můžeme se těšit na další sezonu plnou sportovních a kulturních akcí.

středa 13. září 2017

WENGER CZAR

Tak jsme se konečně dočkali. Cítíme se jako velcí kluci, plácáme se po ramenou a necháme se litovat. Proč tohle všechno? No protože jsme poprvé v životě šli velký ARko. To v praxi znamenalo 3 dny a 3 noci v závodě. Střídání kola, treku, kanoí, kolečkových bruslí, lanových disciplín, bolskrosu, jeskyňaření, kaňoningu a trochu spánku. Prostě koktejl plnej zážitků.

Úvod: Všechno se plánovalo skoro rok. Sehnat holku bývá problém. Jak pro koho. My měli domluvenou Terku a chyběl nám chlapec. I to se nakonec vyřešilo. Akorát nám týden před závodem rázem chyběla holka. Terka si zlomila ruku. Ach jo. Narychlo jsme sehnali Simku a po chvilkách nejistoty jsme zase věděli, že na startovní čáru se postavíme.

Pohoda před startem

Děj: Byla to sranda. Ta sranda vypadala zhruba takhle:

1) Prolog – půl hodiny pobíhání po lese. Nahoru, dolů, nahoru a zase dolů. Nic extra, ale na zahřátí dobrý.

Takhle to začalo

2) Kolo – cyklo etapa se odehrávala v duchu „navštiv všechny kopce v okolí a až budeš mít 110 km, tak se vrať“. To jsme zvládli. Pohybovali jsme se podezřele vpředu startovního pole. Skoro 10 minut jsme byli dokonce první. To Finové píchli…

Jak profíci

3) Trek – k první kontrole se brodíme kopřivovým hájem. Simka jednu chvíli není ani vidět. Doběhnou nás Slovinci a v klídku si to obejdou. Holt jinej kraj, jinej mrav. Pak ale přišla na řadu ta pravá romantika. Klusání po poli, lehkej vánek a západ slunce… Nic víc ani nemůžeme chtít.

4) Kolo – začínáme ještě za tmy. Na blbiny není čas, proto se rychle najíme, převlékneme a jedeme do druhého depa. Tentokrát pokračujeme v trendu „dojeď pod kopec a pro kontrolu si vyběhni“ Během kola mě už asi po páté chytá hodinovej záchvat úporný škytavky. Proklínám všechny, kdo fandí u livetrackingu.

5) Lodě – během dopoledne přijíždíme do depa. Ničím se nezdržujeme, naházíme do sebe hromadu jídla, do lodí věci na brusle a dalších 30 hodin závodu. Ploučnice nám dá po 20 metrech najevo, že tady nás nuda rozhodně nečeká. Nekonečné meandry a spadané stromy jsou našimi společníky na dalších 7 hodin. U mě se znenadání projeví mořská nemoc. Ani se nestihnu naklonit nad vodu, jen otočím hlavu. S povzdechem sleduju, jak veškerá moje snaha o příjem energie přichází nazmar… S prázdným žaludkem mně je kupodivu mnohem lépe. Umeju loď a můžeme v klídku pokračovat.

Tahle fotka hodně klame

Divoká voda

6) Trek – v cíli lodí už naplno prší. Dáváme domácí vývar, bereme brusle a hůlky a vyrážíme ke startu inlajnů. Cestu si krátíme přes dvůr jednoho statku a následně přes rozlehlou pastvinu. Majitel si kupodivu neťuká na čelo, když vidí 4 lidi v cyklo helmách, který nesou v ruce hůlky a brusle. Na dotaz jestli mu nevadí, že mu lezeme na pozemek mávne rukou a povídá: „Mně je to jedno, maximálně dostanete ránu, nebo vás nabere kráva.“ Nebojíme se ani jedné varianty, hlavně když si tím zkrátíme cestu.

Se sardinkama jde všechno líp

7) Brusle – už prší, začíná přituhovat a 17 kiláčků do kopce přijde vhod. Poslední kontroly hledáme za tmy a v pořádném lijáku. V hospodě odevzdáme brusle, usmíváme se pořadatelům do objektivů a odhodlaní vyrážíme na další trek.

8) Trek – druhá závodní noc nás vítá lijákem, zimou a mlhou. Hezká trojkombinace. Vložené lezení je zrušeno. Prý je místo skály vodopád. Sice jsme to neviděli, ale pořadatelům věříme a bez velkého truchlení pokračujeme dál. Před deštěm se schováváme jenom během jeskyňaření. Aspoň něco. K ránu to už nejde, dáváme 15 minut spánku. Při probuzení zjišťujeme drzost místních. Ležíme si zabalení do folií v autobusové zastávce a chlapík čekající na bus si klidně stoupne mezi nás. Copak je normální lézt cizím lidem do ložnice?

Noc

9) Kaňoning – je nám zima, máme všechno durch, možná jsme i unavení. Co si počneme? Nenapadlo nás nic lepšího než se svléct do spodního prádla a jít se cachtat do Ploučnice. Nejdřív se brodíme po kolena, potom po pás a nakonec jsme pod vodou celí. Uklidňuje nás, že v tom nejsme sami. Společnost nám dělá nafouklá krysa a mrtvej zajíc.

Jojo, je to sranda

10) Brusle – prší a pořád prší. Už to ani neřešíme. Brusle si zpestříme procházkou na Děvín a zastávkou v obchodě.

11) Trek – po bruslích jsme v dobré náladě. To vydrží asi 10 minut. Potom totiž stoupáme do brutálního kopce, prší, fouká a nám je zima. Snažíme se dělat, že nic, ale moc to nejde. Zastavujeme v cukrárně, jíme a balíme se do fólií. Filip není ve své kůži. Než dá koláč z talířku do pusy, stíhá usnout.

Najdete...

...rozdíl?

12) Kolo – po 31 hodinách jsme zpátky v depu. Na kost promočený a totálně promrzlý. Nikam nespěcháme a dáváme se do pohody. Během první kontroly ztrácíme druhé místo. Kupodivu nám to žíly netrhá. Na Bezdězu odoláme pokušení mejdanu v rámci festivalu České hrady a raději se štracháme na vrchol pro kontrolu. Tlačí nás čas, chceme stihnout limit nezkrácené trati a brutálně se hecujeme. Tím vznikla celkem absurdní situace. Je třetí závodní noc, dvacet minut po půlnoci a my jedeme na krev jenom proto, abychom mohli jít na závěrečném treku 40 km místo 20. Sami to nechápeme.

Z deště zase do deště

13) Bolskros – po příjezdu do depa zjišťujeme, že jsme se hnali zbytečně, protože limit je zrušenej a trek se zkrátil všem týmům. Těžko skrýváme zklamání a jdeme se na hodinu vyspat. Při Bolskrosu pobíháme dvě hodiny po lese ve stylu „nahoru po čtyřech, dolů po zadku“. V 5 ráno si nedokážeme představit lepší zábavu.

Když si dospělí hrajou

14) Trek – kromě kontrol nás rozveseluje parádní východ slunce. Víme, že to jsou poslední kilometry našeho dobrodružství a chceme si je vychutnat. Proto volíme výletní tempo a rozběhneme to až před cílem.

15) Cíl – je to tady. Z repráků zní AR hymna, boucháme šampáňo, fotíme se a radujeme. Teď už jsme velcí kluci, máme spoustu zážitků a je nám hej. Hlavně už nic nemusíme, jen jíst a spát.

CÍL!!!

Z posledních sil

16) Večírek – velká bída. Stěží stavíme tým na pivní štafety. Filip se málem pozvrací po dvou locích malého piva a pivní štafety projíždíme na plné čáře. Aspoň víme, co do příště zlepšit.

Závěr: Byly to tři nezapomenutelný dny a tři nezapomenutelný noci. Celkově jsme se shodli, že jsme si to užili a to je na tom to nejlepší. Tenhle závod ti ukáže, že věci o kterých si myslíš že jsou nemožný jsou možný, jen se toho nebát.

Kompletní složení

Ještě na závěr krátké zamyšlení. To co Simona předváděla s mapou ještě teď nechápu. Ať jsme šli, běželi, jeli na bruslích nebo na kole. Ať bylo světlo, nebo tma, mlha nebo déšť, mapa ve velkým nebo malým měřítku, vždycky jsme šli tam, kam bylo potřeba. I když občas nebyla spokojená, pro nás to byl výkon z říše snů. Když závodíme my, dokážeme snadno udělat hodinovou chybu na jednu kontrolu. To se jí nepovedlo ani za 74 hodin závodu. Prostě pecka.

Napsal: KaReL

Web závodu: www.adventurerace.cz

Fotky: https://www.facebook.com/CzechAdventureRace/

pondělí 7. srpna 2017

Ultrafatra

To si takhle sedím, projíždím termínovku a najednou mě začne bušit srdce, zrychlí se dech, tvrdnou nohy a motá se hlava. Však to znáte… Ten pocit, když objevíte něco úžasnýho a uvědomíte si, co by se stalo, kdyby jste to náhodou neobjevili.

Našel jsem totiž závody přes celou Velkou Fatru a ještě kousek navíc. Moje pocity umocňoval drsňáckej název „Ultrafatra“ a hesla střídající se na titulní stránce jako „Zaži divočinu“, „Adrenalín na skalnatých bralách“ a „Spojenie človeka s prírodou“.

Bylo jasný, že tam nesmíme chybět. Přihláška byla během minuty odeslaná. Měsíc do závodu se nesl v obvyklém duchu – hromada řečí o tom jak začneme trénovat a pak už jen spousta těšení.

Ve vlaku jsme seděli každý sám. To aby jsme se mohli nerušeně koncentrovat a těšit se každý po svém. Na nádraží jsme přezuli boty, hodily věci do úschovny a vyběhli na prohlídku posledních kilometrů závodu. Během toho jsme si uvědomili dvě věci.

Věc první: Přijet sem byl super nápad, lepší terén pro běhání jen těžko pohledáš.

Věc druhá: Bez hůlek to bude sakra těžký.

Večer se blížil, euforie nás opouštěla, tak jsme se šli odprezentovat, zabrat místo v tělocvičně, připravit si věci na závod a prohlídnout večerní Ružomberok. Před spaním se Matěj rozhlédl po tělocvičně a situaci okomentoval slovy: "Tak se na to podívej, místnost plná sebemrskačů." Ať už to znamenalo cokoliv, byla to pravda.

Závodní den začal budíčkem, vydatnou snídaní a přesunem na start. V 7:00 to odstartovalo a stálo to za to. Však posuďte sami...