Trénink je potřeba, o tom není pochyb. Na tom, že je závod nejlepší trénink se také shodneme. Tím jsme si hned na úvod ujasnili, proč jsme se s Plechym vydali do Červenýho Kostelce a kvalitně tam potrénovali.
Jednalo se o Červenokosteleckou stovku pořádanou Klubem českých turistů. Nebyl to čistokrevnej závod, byl to pochod pro pár nadšenců. Kdo chtěl tak šel, kdo chtěl tak běžel. Už předem jsme tušili, že je něco jinak. Na webu byly pouze stručné informace. Vlastně jen délky tratí (bylo na výběr více variant) a termín a místo konání. Kdo by čekal zbytečnosti jako online přihlášku, platbu startovného na účet, nebo plán trasy, ten se hluboce mýlil.
Závodní kancelář byla v místní sokolovně, tým pořadatelů tvořili tři chlapíci, veškeré informace k závodu byly psané rukou, seznam závodníků byl veden v letitém sešitu a čas závodu byl měřen na budíku. Při prezentaci obdržel každý plechovku piva, sušenku a bylo mu popřáno hodně štěstí.
Atmosféra panovala rodinná, nervozita prakticky nebyla a všem svítily oči touhou po dobrodružství. Na mě to mělo negativní vliv a neformální atmosféra mě pohltila natolik, že jsem strávil start na záchodě a ani jsem z toho neměl výčitky. Potom mě přece jenom napadlo, že bych měl všechny doběhnout a tu ztrátu dohnat. Ještě předtím, než jsem měl na dosah prvního soupeře jsem si uvědomil, že kontroly se zapisují do karty ručně a k tomu je asi potřeba tužka. Stačilo pár kroků a už jsem hledal v autě propisku.
Počáteční problémy byly vyřešeny a ve mně se začal probouzet závodivý duch. Jak se později ukázalo, byla to chyba. Ve snaze dohnat zameškané jsem se příliš nevěnoval trase. To mělo za následek 3 po sobě jdoucí chyby. Nejdříve jsem zaměnil modrou turistickou značku za zelenou a místo do Rtyně jsem doběhl do Kostelce. Potom jsem ukázal vrchol své neschopnosti, když jsem si zakreslil odbočku o deset kilometrů dříve, než bylo myšleno. Nakonec jsem zazmatkoval před Teplicemi a střihnul si pár kilometrů navíc, protože jsem si z nepochopitelných důvodů myslel, že jsem přeběhl odbočku. No prostě ukázka marnosti, neponaučitelnosti, neschopnosti, zoufalosti a trapnosti v jednom.
Běželo se dobře. Po úvodních potížích jsem se dostal do tempa a po dvaceti kilometrech jsem doběhl Plechyho. Úvodních 50 kilometrů bylo silničních, dalších 30 trailových a posledních 20 opět silničních. Zmiňovaných třicet trailových nemělo chybu. Pobíhání po loukách a lesích, výběhy a seběhy, ranní rosa a východ slunce. Co víc si přát...
Nejnáročnější, ale nejhezčí pasáž byla přes Hvězdu a Broumovské skály. Sice už nebyly síly na skotačení a skákání z kamenu na kámen, přesto to stálo za to. Celej závod jsem si bezstarostně klusal, poslouchal oblíbenou muziku a náramně jsem si to užil.
Byla to změna. Příjemná změna. Je hezký, že si může člověk v dnešní době užít závod bez davového šílenství, precizních webových stránek, propagačních videí, čipového měření, nacpaných občerstvovaček a VIP servisu v cíli. Červenokostelecká stovka je akce, která ukazuje, že v jednoduchosti je krása.
Napsal: KaReL
Fotky: nejsou
Nejnáročnější, ale nejhezčí pasáž byla přes Hvězdu a Broumovské skály. Sice už nebyly síly na skotačení a skákání z kamenu na kámen, přesto to stálo za to. Celej závod jsem si bezstarostně klusal, poslouchal oblíbenou muziku a náramně jsem si to užil.
Byla to změna. Příjemná změna. Je hezký, že si může člověk v dnešní době užít závod bez davového šílenství, precizních webových stránek, propagačních videí, čipového měření, nacpaných občerstvovaček a VIP servisu v cíli. Červenokostelecká stovka je akce, která ukazuje, že v jednoduchosti je krása.
Napsal: KaReL
Fotky: nejsou
 |
| Mapa |
