Čelil jsem vzpouře vybavení... Bikepackingové brašny se bouřily, že jsou pořád jen zavřené ve skříni... Gravel si stěžoval, že jezdí jen do práce a z práce a ještě k tomu většinou po silnici... Zásoby outdoorového jídla začaly pomalu naznačovat, že brzy začnou plesnivět... No byl jsem pod tlakem, co si budem povídat.
Tak jsem vyrazil. Nejdřív jsem nevěděl kam. Ve středu ráno se to ale vyjasnilo a odpoledne už jsem seděl v sedle. Cílem bylo dojet na Praděd a v pondělí stihnout práci. Stihlo se obojí a dokonce i mnohem víc.
Začátek se protáhl, když bylo nutné se z Křížovek vrátit pro nějaký drobnosti... Pak už jen zastávka v Lidlu a jelo se. Hned za Vrchlabím to vypadalo, že po silnici je to celkem nuda. Tu nudu se snažil narušit deštík, ale bylo to pořád málo. Takže cesta se stočila na Tetřevky, do Pece a přes kopec nad Žacléř. První den končil v Oku, jedné z nedávno rozmístěných útulen z dílny studentů ČVUT.
Ranní sychravé počasí bylo super na probuzení a jelo se směrem k Adršpachu. Kolečko kolem skal bylo spíš zklamáním, kolem Ostaše jsem ani nezastavoval a za rychlej průjezd přes Náchod a Polsko přišla odměna v hospůdce na náměstí v Olešnici. A pak to začalo mít konečně grády. Výstup na hřeben Orliček, vedro asi tak 120 stupňů a štěrkový cesty všude kolem. Samoobslužná hospoda s pivním sortimentem všeho druhu byla už jen nečekanou odměnou za celým dnem.
Třetí den byl o třech kopcích. Úpatí Skybridge 721 bylo fajn místo na snídaní. Pak prakticky z kopce do Velkých Losin. Odpolední program v podobě super výhně a stoupání cyklotrasou na Dlouhé Stráně, byl skvělým nápadem jake se dostat na dno psychických i fyzických sil. Pohled z Dlouhých Strání na Praděd, který dal jasně najevo, že bez sestupu do údolí to fakt nepůjde, celou zkázu jen dokonal. Nicméně svačinka na Švýcárně všechny bolístky smázla a výjezd na Praděd byl už za odměnu.
Cesta z Pradědu domů byla prakticky časovkářská etapa, která se při výjezdu na Pomezky a následně z Pece na Výrovku změnila v plnotučnou vrchařskou etapu.
Žádné komentáře:
Okomentovat