Kolo pro život - Vrchlabí Špindl ŠKODA AUTO
Sobota byla ve znamení silných nohou a rychlých kol.
Start ve Vrchlabí, 50km trasa v Krkonoších, parádní letní den a na občerstvovačkách pivo a pečená kýta - kdo by si toto mohl nechat ujít. My rozhodně ne a tak jsme stáli s Karlem (spolu s dalšími stovkami borců) v sobotu před pul 12 ve Vrchlabí na náměstí, ja s protekčním číslem o pár set lidí před Karlem ale i přesto jsem na borce vyrážející z první lajny neviděl. Po startovním vystřelu a drobné loktovačce se do toho opírám na plný plyn a snažím se navléknout co nejvíce lidí než dojde ke zůžení trati. V zůžení po startu mě naštěstní špunt lidí nepotkal a tak mužu pokračovat v ostrém tempu směrem k Bubákovské sjezdovce. Na sjezdovce si musím malinko ubrat a pouštím před sebe tři borce z Bikestars Vrchlabí, jakmile vidím dresy ,,krajanů'' chytám se za ně a je mi jasné, že jsem si vybral dobrou společnost. Cesta z Bubákova na první občerstvovačku na rovinkách utíká tak rychle, že si ani neuvědomuji fakt, že jsme občerstvovačkou dávno projel a už jsem u přehrady ve Špindlu. Za přehradou nás čeká kvalitní výšvih okolo Hromovky a mastíme si to dál na Struhadla. Já jedu pořát nalepený na zadní kolo borců z předního Vrchlabského teamu. Ze Struhadel na Strážné pohodička a nás čeká asfaltový sjezd do lomu, během něj všichni svačí. Cestičkou na Hříběčky dělám školáckou chybu, špatně řadím a padá mi řetěz, ten nahazuji za běhu a tak naštěstí skupinu neztrácím. Na občerstvovačce potkávám mamku jak fandí (To mi dělá radost až do chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že mě jen fandila, ale Karloj nabídla kus kýty na posilněnou, tomu říkám rodinná podpora:D). Zatímco se Karel ládoval, já stoupal do posledního kopce na Tetřevky, z kterých nás čekal jen sjezd do cíle. Cestou do cíle v jednom místě vidím stát tak 7 lidí a všichní mění a lepí děravé duše ( Karel tam taky bodnul). V cíli to pak pro mě dělá 116 místo a Karel dojel 159.
 |
| Mechanik Héba. |
 |
| Finiš |
 |
| Reklama na Rajec |
 |
| Silná dvojka |
Salomon Trail running cup
Neděle byla ve pouze silných nohou, kola jsme nechali doma a místo treter nazuli maratonky. Před polednem jsme opět s Karlem stáli na startu, tentokrát na trasu dlouho 28 km která měla vlastně jen dva kopce :D. Regeneraci po Kole pro život jsme zvolili každý jinou, já se vydal na oslavu 50tin svého strejdy a Karel se vydal na noční službu do špitálu. Soudě podle jeho výkonu druhý den, se spíš než pacientům se věnoval vlastní regeneraci, vyměnil si krev a dostal do sebe 2-3 preparáty, takže byl na stratu jako znovuzrozený :D. Ale zpět k závodu, start byl z Vrchlabského letiště. Překvapilo mě, že start proběhl celkem v poklidu, asi po 1 km se pole začíná dělit do drobnějších skupinek. Běžíme si s Karlosem vlastní tempo a rozhýbáváme nohy. Z letiště běžíme do města a pak Vrchlabským parkem do zahrádkářské kolonie kde vlastně začíná první kopec na Žalý. Ze zahrádek začínáme mírně stoupat na cestu ke Kapličce kde se kopec sakra utáhne, pod kopcem se domluvíme, že tu nejprudší část pujdeme nohy, ale slouží tak běžíme dál u Kapličky mám fanynky, to mě nakopne a Karloj trochu utíkám, cesou přes Knežice si na něj tvořím drobný náskok. Nakonec mě ale dobíhá a na černou Herlíkovickou sjezdovku vyrážime bok po boku, dole pod sjezovkou kouknu co to je za kopec a vidim holku v podprdě :D hlásím to Karloj a ten velí zrychlit než se obleče. A tak jsme vyrazili jsme kopci vstříc v ostrém tempu raněného kamzíka. Na vrcholku pod rozhlednou je občerstvovačka, v rychlosti doplníme bidon a pojíme něco ovoce a mastíme do dolu na Rovinka, cestou z kopce mi Karel lehounce utíká, říkám si že má delší nohy a že se to na rovině srovná :D no nesrovnalo, co bylo na Beneckých tratích pár vteřinek je na Rovinkách asi 20 a dole u Brátlovy lávky už víc než minua a pul. Doufal jsem, že si Karla zase doběhnu ve stoupání na Strážné, ale za celý kopec okolo Přední Labské jsem stáhnul jen pár vteřinek a pěkně si zakyselil nohy. Prostě mi to neběží, do kopce to ještě jde ale po rovnině nebo z kopce to je fakt bída. Čím víc mi to neběží tím víc koukám na hodinky kolik mi zbývá do cíle a na občerstvovačku. Prostě trápení, Karla už ani nevidím, naštěstí nevidím ani nikoho za sebou snažím se to rezeběhnou ale mám pocit, že běžím bažinou nebo na běžeckém pásu. Takhle se trápím asi 5 km než doběhnu na občerstvovačku, od které už je to do cíle jenom z kopce, takže pro mě nic moc. Moje situace se nelepší, ale nakonec jsem se do cíle dostal. Celkově to dělalo umístění v druhé desítce a 5 místo v kategorii. Karel při seběhu zamakal a dostal se v kategorii na bednu.
 |
Žádné komentáře:
Okomentovat