Sport nás baví, bavte se s námi.: Liberečák, aneb na akádě to cinkalo...

Rok se s rokem sešel, a my se opět vypravili na Libereckej survival. Je to závod se samými pozitivy. Je blízko, je na hezkým místě, jsou tam pěkný disciplíny, v noci se trochu vyspíš a navíc je to letos opět akademické mistrovství republiky. To teoreticky znamená, že se sjedou studenti z celý republiky a snažej se předvést to nejlepší v přírodním víceboji dvojic. Realita je ale trochu někde jinde. Studenti dohání poslední zkoušky a na závody nemají nejspíš ani pomyšlení. To ovšem není náš případ a proto se zapisujeme na startovku a čekáme na pokyny.

Start je v pátek ve 22:00 a podle organizátorů bude večerní etapa cca na dvě hoďky. I mistr tesař se někdy utne a čas pro zvládnutí všech úkolů se pohyboval mezi 4 až 6 hodinami. Začíná se na kole a my s nelibostí dodržujeme naši tradici pozdních startů a vyrážíme o cca 30 vteřin později než je v plánu. Je to nemoc, která sedla na mě i Matěje už před lety a pořád nikdo neví jak ji vyléčit. Za jízdy lamentujeme a vyrážíme na hon. Začíná se na kole, sbíráme kontroly a daří se nám celkem slušně. Zkratka přes pastvinu se jeví jako dobrej nápad do tý doby, než se ohrada ukáže jako zapnutá. Chybku ignorujeme a pokračujeme dál až na koloběžky. Dolu je to sranda, svištíme jak o život a na dalším stanovišti odkládáme kolobky, nahoru musíme po svých. Po doběhu sedáme opět na kolo a přes další kontroly dorážíme na start bruslí. Je už lehce po půlnoci, dvakrát se projedeme po cyklotrase kolem dálnice a můžeme pokračovat na lezení. Lezení je bez potíží a už zbývá jen pár kiláčků do cíle. Odoláme nutkání a motorkářskou párty míjíme bez zastavení. Nakonec jsme v cíli v 1:45. Za nedlouho po nás dojíždí Plechy s Filipema, brblají něco jako že měli defekt atd. Děláme že neslyšíme, rychle dáme sprchu a během usínání pod hvězdami sledujeme dojíždějící týmy.

Sobota začíná pěkně. Jdeme na snídani a naložíme si hromadu vajíček a zeleniny, jenom Matěj si dá megahromadu a ještě si přidá. Start tentokrát výjimečně stíháme, ale jenom protože je lehce posunutej. Čeká nás 8 hodin závodu, tradiční start ve vodě, potom běh, longboardy, koloběžky, brusle, běh, plavání, lezení, slanění, střílení a zase běh. Mezi tím se pohybujeme na kole a snažíme se urvat co nejvíce bodů. Všechno klape, pak si ale vybírám svoji krizi a místo závodění sleduju Matějovo zadní kolo a těším se, až to skončí. Vedro nesnáším a dneska je ho až až. Počasí se nademnou slituje a posílá mě na povzbuzení bouřku, kroupy a déšť. Při snaze urvat poslední body necháváme kola na stanovišti, jdeme lézt, odstřílíme a vybíháme na Ještěd. Krom toho, že nemůžeme najít jednu kontrolu a nestíháme limit začíná sranda. Kroupy nás bičujou, místo cesty potoky a trasu nám projasňujou blesky. Body jsou body, ale sebrat kontrolu na skále s železným zábradlím a stožárem nemáme odvahu a probíháme dál. Dramatičnost situace podtrhuje rozpůlenej strom a auto v příkopě na které spadla větev. My se ale nenecháme zastrašit, opakujeme si že jsme tvrďáci a spěcháme do cíle. Protože z mapy už nezbylo vůbec nic, jedeme naslepo. Instinkty fungují a cedule u silnice pomáhají, proto ani nebloudíme. Bohužel časový odhad nevyšel podle plánu a dorážíme o 8 minut později. Penalizace nás nemine, ale to pro nás taky není žádná novinka…

Závod krásnej, se vším všudy. S vypětím, napětím, radostí, únavou, pohodou, teplem, zimou a hlavně s partou skvělých lidí!

Týmy HSK Benecko (Matěj a Karel) a Sport nás baví, bavte se s námi (Filip a Plechy) rozhodně neudělaly ostudu. Kromě bedny v akademicích, která byla už před závodem jasná by se neztratili ani v klasické mužské kategorii.

Fotky a další informace: https://www.facebook.com/LibereckySurvival/?fref=ts

http://libereckysurvival.cz/

Napsal: KaReL