Autor: Matěj Kubina
Nechtělo se nám ani věřit, že tu, víceméně doma, probíhá již
několik let tento závod a my o něm nevíme. Svým rozměrem malý, složením disciplín však
unikátní závod s názvem Krakonošův Trek se startem ve Vrchlabí. Závod má
každoročně letní a zimní variantu. Hned jak jsme se o něm dozvěděli, přihlásili
jsme se na jeho zimní variantu. Takže kromě běžeckých bot poneseme taky běžky.
Závod se skládá ze dvou etap rozložených do dvou dnů. Přenocování
se odehrává společně v cíli první etapy na určité chatě a veškeré vybavení jako
spacák, náhradní oblečení, jídlo na dva dny (krom večeře a snídaně) a taky
třeba povinné přezůvky si nesou závodníci v batůžku. Kontroly jsou pro oba dva
dny stejné. Rozdíl je však v jejich bodovém ohodnocení, které může být klidně i
nula, díky čemuž se s největší pravděpodobností sobotní etapa bude lišit od
nedělní. V sobotní etapě byl navíc limit 6 a půl hodiny, kdežto v nedělní pouze
5.
Mapu jsme si vyzvedli den předem a dokonce i se zakreslenými
kontrolami. Nevěděli jsme pouze jejich bodové ohodnocení. Po chvíli zkoumání
jsme zhodnotili, že to bude pěkné a že se budeme pohybovat kolem Benecka,
Špindlerova Mlýnu a Strážného a že na lyžích to místy určitě půjde i přes letošní
skromnou nadílku. Víc jsme toho nevymysleli.
 |
| Všechny dvojice (téměř) |
 |
| v cíli první etapy |
Ze 13 přihlášených
dvojic na start nastoupilo 11. Málem jich bylo ale jen 10. Klasicky díky naší
nedochvilnosti. Na fotce ze startu tedy chybíme, dlouho jsme jim ale náskok
nenechali. Začalo se hned zostra, kolem kapličky nahoru k první kontrole. Po
chvíli jsme nechali ostatní nadšence s velkými batohy za zády a namířili jsme k
Möhwaldově boudě. Odtud už na běžkách až na Mísečky a Medvědín, dolů po
sjezdovce, přeběh přes Špindl a opět po sjezdovce. Tentokrát však naopak vzhůru
až na Pláně. Z Plání už jenom sjezd směrem ke Strážnému posbírat pár kontrol
kolem Hnědých skal a za 4 a půl hodiny jsme byli se všemi kontrolami na chatě
ve Strážném. Mapu jsme za celou dobu téměř nevytáhli a skoro celé jsme to
nakonec objeli na běžkách.
Pořadatelé z nás byli nešťastní, že jim kazíme průměr z
minulých ročníků a že kvůli nám budou muset stavět těžší tratě. Další závodníci
se objevili až za hodinku. Večer byli na
programu stolní a logické hry, ve kterých však zazářili jiní borci než my.
Konečné těsné čtvrté místo zamrzelo při předávání tekutých odměn.
 |
| The Kukíz |
Celým večerem
nás provázela senzační kapela The Kukíz v předem neurčeném složení. Z loňských
příspěvků jsme se těšili na přehlídku kamaší a jiného spodního prádla, ale
nakonec jsme jedinými účastníky přehlídky byli my dva. Ostatním borcům zkrátka
pár deka navíc nevadí.
 |
| nedělní start |
Nedělní oficiální start se opět obešel bez naší účasti, ale
zato máme hodně fotek a nikdo se nám na nich už neplete. Navíc jsme vyrazili na
druhou stranu než všichni ostatní, což nám bylo divné, když jedna kontrola byla
hned kousek od chaty. Přibyly kontroly směrem ke Klínovým boudám a naopak ubyly všechny na druhé straně přes údolí. S výjimkou
jedné - té na Medvědíně, která zároveň dostala největší bodové ohodnocení. S
touhou posbírat opět vše jsme vyrazili do boje. Nikdo jiný si na Medvědínskou
kontrolu netroufl a proto všichni zůstali na této straně a zase se přes Strážné
vrátili do Vrchlabí. Nám však nezbylo než se přes údolí vydat a vyšplhat opět k
Medvědínu. Když jsme však na Medvědíně měli kolem hodiny do limitu, konečně nám
došlo že to bude Hop nebo trop. Stihneme-li limit budeme mít bezkonkurenčně
velký bodový náskok, přijdeme-li však o několik minut později, můžeme díky
penalizaci skončit bezkonkurenčně poslední. A to se nám nechtělo.
 |
| 5 minut po startu... |
Nejrychlejší se jevilo dojet na Benecko na běžkách a pak už
jen seběhnout dolů do Vrchlabí. Existovala také varianta, že po nočním sněžení
bude dostatek sněhu na to, abychom sjeli až do Vrchlabí. Existovala ale pouze v
Karlově hlavě a zelené louky mi daly za pravdu.
Když jsme na Benecku měli něco kolem 35 minut do limitu,
začalo jít do tuhého. Tady už nebyl čas na žádné kochání a věděli jsme, že nás
to ranní zpoždění bude hodně mrzet. Ze všech sil jsme uháněli po svých k
Vrchlabí. Na křížovkách to bylo už jen 15 minut, u Kapličky 7 a na obchvatu 3. V
tu chvíli už jsme to viděli černě. U kostela zbývalo méně než minuta. Nakonec
jsme dorazili vteřinu do limitu naprosto vyčerpaní, ale s pocitem velkého
vítězství nad sebou samými a velkou radostí. Nesebrali jsme pouze jednu
jednobodovou kontrolu, která nám nakonec chyběla k dosažení stobodového skóre.
I tak jsme ale zvítězili s velkým náskokem.  |
| Posledních pár vteřin |
Žádné komentáře:
Okomentovat