Obépéháčko

 OBPH alias Orientační Běh Pražských Horolezců, tradiční to již akce v našem kalendáři. Tento závod je pozoruhodný hned několikrát: jde o unikátní spojení orienťáku a lezeckých technik, většinou je zajímavý mapově a v hezké lokalitě, kontroly jsou všude možně jen ne zapíchlé v zemi a hlavně je to závod co nechceš vyhrát ( vítězům totiž připadne povinnost pořádat následující ročník).

A jak to vlastně letos bylo?

Chceš kontrolu? Poraď si

Jako již vloni a předloni tak i letos vyrážíme s Matějem vstříc nástrahám Obépéháčka, původně měl ještě naši cestu rozveselit Aleš, ale nepodařilo se mu řádně vypálit červa a tak nám ubyla konkurence.  Okolo 6té večerní se dovalíme na Vysočinu do Svratky, kde bylo pro letošek centrum závodu. Start stíháme kupodivu v čas ba dokonce s předstihem, bereme mapy a vyražíme na noční scorelauf s limitem 3,5 hodiny. Hned první kontrolu nemužeme najít (klasika), kašleme na ní a vyrážime na druhou tu berem bez obtíží. Celkově se dá říci, že až na pár smolých momentů jako je třeba azimutová kontrola schovaná v krtičinci (kterou nemáme), se nám v noci i dařilo někdy se štěštím,jako třeba když měla být kontrola na kameni, ale ona byla pod ním, na což jsme přišli po té co se z pod kamene najednou vysoukal chlap. Noční etapu jsme nakonec zvládli bez 4 kontrol celou.


Denní etapa to je opět scorelauf tentokrát s limitem 7h a daleko daleko většimi záludnostmi. Po startu jako již tradičně nemužeme najít hned první kontrolu, s obtížemi bereme druhou, třetí a čtvrtá jsou klasiky Obpéháčka, tedy kontroly na stromě (takže pro mě: Matěji lezeš? Já dám sváču). Další kontroly jsou buď na stromech, kamenech, v hustníku, posedu atd. atd.

Půlky stažené zimou

Velmi zajimavá byla kontrola na břehu rybníka, ale možná ještě více její sestřička (za tři body) přímo v rybníce. Tři body se sakra hodí a tak shazuji svršky, tedy spíš spodky, beru nafukovací obruč a vrhám se do živlu. Voda rozhodně neměla teplotu Karibské riviéry, spíše se mi zdálo, že si na břehu berou kluci brusle a hledají puk. Ale naštěstí mě hřeje mládí a také jsem viděl jeden díl Beara Grillse, vím tedy jak přežít arktickou vodu :D. Tři body máme a já se zahřívám během na další kontroly, které jsou opět na stromech a tak si Matěj zalezl a zajumaroval.

Letos došlo i na zbraně

Další poměrně usměvná kontrola  (alespon pro ostatní, ne pro nás) byla na konci poctivého konopného lana, na které se dalo vyšplhat nebo prusíkovat, ale tento postup byl na nás moc mainstream a tak: hážeme náš Arboristický pytlík na větev (1,5 min), protahujeme lano (2 min i s uvázáním), Matěj prusíkuje na větev (3 min), přemýšlíme jak zdolat ty zbylé 3 m. totálně oslizlého dubu (20 min) nakonec Matějovi navazuju na naše lano to původní konopné a on si pak ty 3 metry hezky doprusíkuje.
Závod pokračuje dál a my letíme z jedné kontroly na druhou, časový limit bohužel letí daleko rychleji než my a tak musíme upravovat strategii a začít vynechávat kontroly. Cestou bereme i kontrolu na občerstvovačce, která byla v průvodce popsána: 24 Občerstvovačka - BASY. Jaké to zklamaní, že basy byly prázdné a muselo na ně lézt aby sis mohl cvaknout další bod a mastit na další mapu pro další bodíky.
Čas nás nakonec stejně dohnal a my musíme zamířit k cíli. Stíháme to s přehledem, odevzdáme průvodku a jdeme na guláš.

Co se týká výsledků zatím nevíme. Na bednu to nebylo a tak jsme vyrazili k domovu ještě před vyhlášením.

Zkroť si svého medvěda

🏃Filuna🏃