V sobotu brzy ráno, ještě za tmy jsme se sešli u Filipa před barákem a přemýšleli co budeme dělat. Po chvilce přemýšlení nás napadlo vyrzit do Prahy, využít předvánočního šílenství a hlavně mega slev v rámci black friday. Když jsme přijeli do Prahy, pršelo, všude byla mlha, spousta lidí a aut. Zastavili jsme, chvíli na sebe zírali, chvíli koukali ven, pak zase chvíli na sebe a pak zase ven. Nějak se nám to nezdálo, takhle jsme si to nepředstavovali. Bylo nám z toho smutno....
Po nekonečných minutách nevěřícného zírání to přišlo, musíme zmizet. Ale kam? Rozhlédli jsme se po autě a rýsoval s plán B). Asi to byla náhoda, ale příjemná náhoda. V autě jsme totiž měli sportovní oblečení, kola, boty na běhání, sedáky, helmy a koneckonců vše, co bylo potřeba pro účast na Pražském parkovém survivalu. No a protože to bylo jen kousek za Prahou, neváhali jsme a vyrazili do Haloun.
Bylo znát, že je něco divně. Přijeli jsme totiž včas. To bylo ale asi poslední, co se ten den zadařilo (teda alespoň mě). Pak už jsme najeli do starých kolejí. Po vyfasování mapy nám bylo vše jasné, plánovali jsme jak o život, několikrát přečmárávali postupy a řešili, co bude nejlepší a kde koho fiknem. Čas utíkal a do startu zbývalo 20 minut. Ty jsme bohatě naplnili spekulováním, přípravou věcí a převlékáním. Při oznámení dvou minut do startu jsem odbíhal připravit věci do depa, Filipa jsem škodolibě nechal u auta a v duchu si liboval, jak stihnu start a on ne. Během chvilky jsem si uvědomil, že ještě musím zaběhnout pro pití a karty se obrátily. Při výkřiku "START" stál Filip v první řadě a já dobíhal s flaškou v ruce na start. Neva, pár sekund se v závodě ztratí.
Běžecká část byla fajn. Postupy rychlý, jasný, srozumitelný a příjemný. Prvních pět kiláčků závodu uteklo jako nic a přišlo depo. Rychlé přezutí na kolo, doplnění sedáku a s chutí na trať. Bohužel se ukázalo jedno blbé pravidlo. Všechny postupy, který byly špatným terénem, špatným profilem a celkově prostě na nic, jsem krásně odjel. Ty postupy, který byly naplánované po rovince a dobré cestě jsem bloudil jak to jen šlo. Nějak mě to nerozhodilo, jen jsem se každou další ztracenou minutou musel víc a víc smát, jakej jsem mimoň. Když jsem nesl kolo na zádech a postupoval na kamenou vyhlídku zespodu, to už mě ten smích přešel.
Když jsem přijel na etapu vodních disciplín (paddleboard a kajak), odjížděla už většina závodníků směrem do cíle. Pádlování bylo super, nekoupal jsem se, kontroly jsem našel, tak jsme mohl v klídku vyrazit na feratu a slanění. Ferata po mokré skále a v botech na kolo měla své kouzlo, slanění byla už je taková třešnička. (Mimochodem jsem ho uzavíral, po mě už smotávali lana.)
Při cestě do cíle jsem ještě projistotu jednou zabloudil a pak už nic nebránilo projetí cílem a vyslechnutí Filipových skvělých poznámek. (Už si stihnul umýt kolo, najíst se, převléct se a osprchovat se.)
Výsledky: Filuna si odvezl titul Akademického mistra České republiky v survivalu jednotlivců. Já jsem si odvezl spoustu zážitků ze super dne.
Více info o závodě: https://adventurerace.cz/PPS/
Sepsal: KaReL
Žádné komentáře:
Okomentovat