Autor: Matěj
Letošní Wenger CZAR měl být úplně jiný. Jenže jak už to tak
bývá, „chlapci míní a dívky mění“. A tak, přesto že v našem okruhu máme
nespočet krásných, chytrých, sportovně nadaných a zážitku chtivých dívek,
nepodařilo se nám žádnou z nich k závodu uvrtat. Jedna se učí, jedna
je těhotná, další po porodu, jiná zas nedostane volno v práci a tak dále a
tak dále.
 |
| 5 minut do startu (člun stále nenafouknut) |
Bez ženy však není dovoleno mužům stanout na startu nejdelšího
závodu v přírodním víceboji v ČR. Nezbylo tedy než místo třídenního plnotučného
závodu v čtyřčlenné partě vzít za vděk jeho menším 18 hodinovým
sourozencem a partou poloviční. To abychom neseděli doma.
Hned na prezentaci potkáváme Simku, která jen zakroutí
hlavou a mezi oblepováním mapy utrousí: „Kluci, vy jste NEPONAUČITELNÍ!“.
V tu chvíli mi dochází, že má vlastně pravdu. A tahle pravda mi následně
v hlavě zazní ještě několikrát.
Vinou klasického „popoledního“ odjezdu, který se nakonec povedl
až tři hodiny "popoledni", jsme totiž dorazili jen slabou hodinku před startem.
Což je na přípravu k takovému závodu krutě málo a navíc známka „neponaučenosti“.
 |
| 20 minut po startu (člun skoro nafouknut) |
Pozdě bycha honit, závod pro nás začal o trochu dřív. Naplánovat
postupy, oblepit mapy, promazat kolo, připravit jídlo, nabrat vodu, přimontovat
mapník, číslo, čelovku, připravit boty a hlavně nafouknout člun! Od té doby
vím, že cyklopumpička na velký člun prostě nestačí. Samozřejmě jsme z domu
připraveného neměli nic, jsme prostě „neponaučitelní“. Minutu do startu jsem
ještě neponaučen pumpoval jak fretka.
Na start dobíháme klasicky a neponaučeně při výstřelu a tak
rovnou pokračujeme. V úvodním běžeckém prologu neponaučeně jdeme do vedení
a vzápětí ještě neponaučeněji bloudíme. Zároveň se nám opět potvrzuje, že ať
vymyslíme jakoukoliv zkratku, naši soupeři se vždy objeví před námi. Ale z toho
jsme se taky ještě neponaučili. A tak zatímco my jsme si vesele brodili, ostatní
tiše šetřili síly na nedalekém mostě.
I tak po prologu dobíháme čtvrtí a v kontaktu. Ze
stejného důvodu jako nám závod dřív začal nám vlastně i záhy skončil. Nemyslím tím
doslova, ale věci v depu prostě nemáme připravené a tak nám minuty
naskakují jedna za druhou a kontakt se ztrácí. Společně s dalšími chybami
na trati kola pomalu ztrácíme šanci soupeře před námi dostihnout. Co naopak přichází
je únava.
Neponaučeně jsem totiž den předem spánku moc nedal. Usínám jsem ve
stoje, v sedě, za běhu i na kole. Přes noc i ve dne. A proto si ze zbytku
závodu vlastně ani moc nepamatuju. Snad jen jak si Karel v depu teprve
montoval kolečka na in-line, jak jsme plavali v zatopeném lomu, jak jsme prolézali jeskyně a jak mě
tahal při orienťáku neskutečným křáčím, chvíli po tom, co mi odmítl dát mapu.
 |
| Packrafting - plavidla byla různá |
A pak si vlastně ještě vzpomínám na disciplínu zvanou packrafting. Z části proto, že jsem celou dobu seděl ve vodě a svou zadní částí těla zjišťoval jak málo vody v korytě řeky je a z části proto, že mi to připadalo nekonečné. To když jsme seděli s Karlem v jednom dětském propíchlém a vodou se plnícím člunu a pokoušeli se o něco jako pádlování zpět proti proudu.
Při tom všem jsem si málem ani nevšiml, že nás předjela další dvojice. Výsledkem bylo celkem slušné 5. místo a suché konstatování, že jsme se ani moc nezmáčkli a vlastně ani moc nezávodili a jestli vlastně na to už nejsme "starý a líný".
Nakonec si ale myslím, že ještě nebude tak zle. Sport nás totiž baví a že bude jen stačit, když se z tohohle závodu do příště POUČÍME!
 |
| Cca 14 hod po startu (člun propíchnut = opět vypuštěn) |
