Konečně po roce a téměř dvou měsících jsem se odhodlal napsat svůj první blog o přechodu Veľké Fatry.
 |
| Plechy, Mašina, Filip |
Filip úspěšně zvládnul všechny zkoušky a tak jsme se rozhodli udělat si výlet za bratmi Slováky a utéct před nesnesitelnými teplotami loňského léta. Nakonec jsme přibrali i Mašinu, ta samozřejmě nikde nemůže chybět :)
Vyráželi jsme vlakem ze Staré Paky do Pardubic a dále nočním expresem až do Ružomberoku. Při nástupu do nočního expresu jsme se podivili průvodčímu, kterého doprovázela ozbrojená ochranka. Nic jiného už nás nerozhodilo a my spokojeně prospali až na Slovensko, chybou nefunkčního rozhlasu v našem kupé, ale bystrým okem Filipa, který zahlédl ceduli naší cílové stanice se nám podařilo vystoupit z vlaku.
Na vlakáči jsme nabrali vodu, rychle posnídali a v 6 ráno vyráželi směr Veľká Fatra, po chvíli nastalo zjištění, že nevíme jakým směrem přesně vyrazit. Po chvilce bloudění jsme objevili mapu a modrou turistickou značku a neohroženě vyrazili vstříc divoké přírodě Veľké Fatry.
 |
| Nízké Tatry v ranní mlze |
Prošli jsme skrze město a poté začali prudce stoupat po asfaltové silnici, ta končila v lyžařském středisku a my dále pokračovali po sjezdovce a pomalu začínali proklínat slunce, které nás pálilo do zátylku a kapky potu nám začali stékat už před 7hodinou ranní. U horní stanice lanovky s výhledem na v mlze se ztrácející Nízké Tatry jsme dali sváču. Dále nás už čekal západní travnatý hřeben. S vrcholky Malinné (1209m n.m.), Smrekovica (1409m n.m.). Kolem poledního jsme dorazily do rekreačního střediska Smerkovnica, kam se asi sjíždí Slovenská smetánka. Podle prvních plánů jsem zde i chtěli přenocovat, ale po hodinovém šlofíku a konstatování, že máme ještě 8 hodin světla, jsme vyrazily dál pokořovat vrcholky Rakytov (1567m n.m.) a Ploská (1532m n.m.). Cestou nás začali upozorňovat informační cedule na výskyt medvědů a já v duchu doufal, že konečně nějakého a zahlédnu.
 |
| Chata pod Borišovom |
V podvečerních hodinách jsme nejdříve chtěli přespat ve srubu určeného turistům, ale díky nekonečnému množství komárů a zahlédnutí chaty a vidinou přespání pod přístřeškem na lavičce vyrazili k ní. Správkyně chaty byla milá slečna z česka, která nám nakonec nabízela pokoj, měli jej zamluvení nějací turisté, ale nedorazili, s konstatováním že byli buď ztraceni nebo sežráni medvědem jsme ulehali do postelí.
 |
| Snídaně nač troškařit |
Časného druhého dne, jsme si dali královskou snídani a udělali čelem vzad a po východním hřebeni z větší části zalesněném, vyrazili k cíli našeho putování do Krpeľan.
K obědu jsme si sedli doprostřed rozcestí, strachovat jsme se nemuseli dnes jsme zatím žádné jiné turisty nepotkali, uvařili si kuře z pytlíku a čaj, provedli rozpravu o našem nedostatku vody a velkém teplu a jali se pokračovat v chůzi. V odpoledním slunci jsem při výstupu na Kľak (1394m n.m.), jsem dostal krizi a nebyl se schopen ani jíst, ani pít. Na vrcholu se Mašina prý fotila bez podprdy, ale nemůžu potvrdit ani vyvrátit jelikož jsem padl k zemi a těžce oddechoval.
 |
| Kľak - nakonec jen v podrdě prý |
Následný sestup byl náročný po kamenech a prudkých svazích, úspěšně jsme ho zvládli a díky hodnému dřevaři, který nám prozradil, že tu zde vybudovali sroubek pro turisty. V něm utábořili. Filip uvařil večeři, když jsem na ní pohlédl zvedl se mi žaludek a pozvracel jsem se (asi není moc dobrý kuchař :) ), jsem rád že jsem v tom nezůstal sám a Filip šel v noci taky jednou.
 |
| Koliba Příslop |
Po ránu jsme s Filipem vypadali jako dvě mrtvoly a Mašina se nám jenom smála. Říkali jsme si, že máme vyhráno, zbývalo nám posledních 10km z kopce dolů na vlak. Scházeli jsem dolů po lesácké cestě podél horské bystřiny, zahlédly jsem i na okamžik orla mořského, ale co bylo k nepřehlédnutí byli roje "hovad". Na mě sice vůbec nešli (asi proto že jsem prý vypadal jako chodící mrtvola), ale Filip s Mašinou pořád nadávali, že je koušou. Sešli jsme do vesnice a chtěli si ulehčit cestu autobusem, ale první jel až za dvě hodiny, tak jsme pokračovali dále pěšky směr vlakové nádraží. Po chvíli Mašina rozdmýchala parní válce a dostala se úniku. Prý že jsme moc pomalý. Na vlakovém nádraží jsme se moc nezdrželi hned nám jel vlak do Žiliny, vlak byl k našemu údivu nacpán k prasknutí, tak se k nám ani průvodčí nedostala a my jeli půl hodiny zadarmo. V Žilině jsme koupili jízdenky zpět domů a měli cca 4 hodiny času, první plán byl se jít podívat do města z toho hnedle sešlo když jsem si sedli na studenou zem ve vstupní hale a postupně usnuli, prý si nás i nějací lidé fotili, ale nám to bylo úplně jedno. Kolem 11.hodiny večer jsme opět vystoupili ve Staré Pace. Náš výlet skončil s hodnocením, že Mašina je nezničitelný stroj!
Žádné komentáře:
Okomentovat