Sport nás baví, bavte se s námi.: března 2017

Už je to nějakej ten pátek, co Filip odjel za studiem do Lublaně. No o tom studiu se dá trochu polemizovat, ale záminka pro půlroční dovolenou plnou večírků a průzkumu outdoorových aktivit Slovinska je to dobrá. Tak jsme se s Mašinou rozhodli, že ho v tom nenecháme a stavíme se na kontrolu.

Protože si Mašina vzala na zkoušku malej výstřih, musela ji v pondělí opakovat. To nám trochu narušilo plány, protože odjíždět jsme měli už v sobotu. Na změny jsme zvyklí, takže jsme jen posunuli termín odjezdu na pondělí a vlastně se zas tak nic nestalo.

Po poledni vyzvedávám Mašinu v Praze a tím začíná dovolená netušených možností.

Cesta probíhá bez potíží a v půlnoci parkujeme před Filipovým bytem. Krátký spánek, snídaně a hurá do hor. Přebalujeme asi milion věcí na milion sportovních aktivit do druhýho auta a vyrážíme do Pokljuky. Flinty nemáme, tak místo biatlonu volíme skialpy. Za luxusního počasí vyjdeme na Viševnik, pokocháme se a jedeme dolu. Mašina to okoření pár estrádama a silně nás utvrdí, že život blondýny není nic jednoduchýho. To se během zájezdu ještě mnohokrát opakuje, takže terč našich posměšků musí být všem jasný.

U auta měníme přeskáče za boty s hrazdičkou a vyrážíme na běžky. Mašina nás opět utvrdí v náročnosti života blondýny. Jen pro ilustraci. Jedeme si projet asi pěti kilometrový běžecký kolečko. Lehce ji ujedeme a na jediný křižovatce, která je asi 200 metrů před koncem čekáme. Čekáme 5 minut, 10 minut, 15 minut, 20 minut… Je nám zima. Jedeme ji naproti a přemýšlíme, kde se mohla tak dlouho zdržet, když zabloudit nebylo možný. Nic nevymyslíme a z nouze se vracíme k autu. Tam čeká Mašina. Snažíme se pochopit její historku, ale marně. Už ji to přišlo dlouhý, tak to asi na 4,5 kilometru otočila a jela zpátky…

Za neustálého nechápavého kroucení hlavou se autem přesunujeme na prohlídku Bohnijského jezera a jezera Bled. Prohlídku zakončujeme večeří v altánu u cyklostezky, kde strávíme první noc. Další den je v plánu skialpový výstup, ke kterému nakonec nedojde. Jednak je na vině nedostatek sněhu v nižších partiích hor a především hromada klád na cestě do vyšších partií hor. Nakonec volíme variantu bez lyží a kopce zdoláváme v pohorkách. Na večer jedeme jižním směrem, auto parkujeme pod skálami, balíme věci na přespání a vyrážíme na noční ferratu, která nás dovede k nejlepšímu místu pro nocleh. Přesněji řečeno na jakýsi balkón uprostřed skály. Místo je to luxusní. Mašina ani neprotestuje, že musí spát venku a raději se kochá. Neví co si vybrat dřív, jestli hvězdnou oblohu, nebo panorama okolních vesnic a kopců.

Po snídani dokončíme ferratu, u auta přebalíme věci a jdeme lízt. Jelikož mezi námi není ani jeden horolezec, jsme vděční za zajištěné cesty, které poskytují snad ještě větší bezpečí, než lezecká stěna. S Filipem se snažíme udělat na Mašinu co největší dojem našima výkonama, ji to nechává naprosto chladnou a raději chytá bronz. Poté co se vyřádíme, jedeme k moři. Netrvá dlouho a Chorvatsko nás vítá. Dáváme si poctivou chorvatskou večeři, trochu vínka, na které si v noci ještě vzpomenu a hledáme vhodné místo na spaní. Zkoušíme to na molu přímo pod majákem, ale je pozdě. Tohle už nám zabrali nějací milenci. Víc nezkoumáme a jdeme hledat dál. Bereme za vděk pláži v opuštěném kempu, a za šumění vln, slaného oparu a hvězdné oblohy usínáme. Ráno se přemlouváme, kdo vleze do vody jako první. Nakonec tam stejně vlezeme všichni, protože fotky jsou prostě potřeba.

Čas nás tlačí, tak vyrážíme směrem domu. Cestou se ještě stavíme na prohlídku jeskyní a pak už přímo do Lublaně. Přebalíme věci, a frčíme domu. Cesta opět bez potíží, za Brnem stihneme burger ve skvělý americký hospodě a v deset jsme doma.

Bylo to super. Jak už to bývá, domů se nám ani moc nechtělo. Slovinsko bere většina lidí jenom jako nutnost při cestě do Chorvatska. My jsme to tak taky měli, ale změnili jsme názor. Je to úžasná země se spoustou možností. Díky dálnicím jste z Lublaně za hodinu v horách a blbnete na sněhu. Druhej den vyrazíte na druhou stranu a za hodinu se koupete v moři. My jsme za tři a půl dne stihli skialpy, běžky, turistiku, lezení, ferraty i moře. To je snad dostatečnej důkaz všestranosti Slovinska.

Největší podíl na našem dobrodružství má Filip, kterej se obětoval a celej tejden nechodil do školy jenom proto, aby nám ukázal, že ve Slovinsku není nuda. Na valný hromadě dostane vyznamenání!

Napsal: KaReL